Nové Dvory - Šestiletý Dominik Zajac v roce 2010 sbíral věnce jeden za druhým. Na motorce si totiž počínal jako ostřílený mazák a na motokrosové trati pořádně proháněl i starší soupeře na silnějších motorkách. "Letos absolvoval dvacet závodů a jen dvakrát chyběl na stupních vítězů," rekapituloval synovu sezonu otec Erik Zajac. "V příštím roce bychom rádi jeli mistrovství republiky, také bychom chtěli pokračovat v VVL - Lorenc - logistic Cupu," naplánoval rok 2011. Aktuálně se však blíží Vánoce, které mají své kouzlo i pro šestiletého kluka. "Pod stromeček si přeji novou helmu," měl hned jasno Dominik.

Jak se Dominik dostal k motorce?
Erik: Motorky má ráda celá naše rodina. Já jsem motorku také měl, ale nikdy nejezdil závodně. V Dominikovi něco být musí, protože motorka stačila nastartovat a už na ní seděl.

Kdy začal váš syn se závoděním?
Erik: Na motorce začal jezdit už v roce 2009, to chodil ještě do školky. Letos absolvoval první celou sezonu a vedl si výborně. Jezdí na padesátce a dokázal porážet i starší kluky na silnějších strojích.

Dominik se nejprve učil na kole?
Erik: Vlastně na kole ještě padal a už jezdil na motorce. Dříve byla jízda na motorce než na kole.

V sezoně se doma příliš neohřejete...
Erik: O víkendech jezdíme po závodech, většinou odjedeme v pátek a vracíme se v neděli. Trénujeme zpravidla dvakrát týdně, všude, kde se dá. Hodně času trávíme na soukromé trati u Kolína pana Zelenky, který nás zcela zasvětil do motokrosu. Také jezdíme do Kozmic u Benešova, kde je udělaná superkrosová trať pro děti. V Kolíně děti trénuje Karel Schreder. Sezona je poměrně dlouhá, začne v dubnu a končí až v říjnu.

Jak vypadá motokrosový trénink?
Erik: Kluci se musí rozcvičit, dají si zahřívací kolečka a Karel s nimi pak probírá jednotlivé věci, jako například průjezd zatáčkou, skoky, starty. Prakticky jim ukáže, jak by to mělo vypadat a oni se to potom snaží napodobit. Karel Schreder ji pak radí, říká jim, co udělali špatně nebo je pochválí, když to bylo dobře. Snaží se do nich dostat techniku. Kluci si mezi sebou nakonec udělají závod.

Zvládne Dominik i smyk na motorce?
Erik: Smykujeme, skáčeme, jezdíme po zadním. Zvládneme všechno, na motorce si počíná jako plnohodnotný dospělý závodník. Až na výšku není vidět rozdíl.

Lze finančně zvládnout sezona takto malého závodníka?
Erik: Je to hodně náročné, jak časově, tak i finančně. Pro příští rok jsme uzavřeli dohodu s kutnohorskou firmou Vydeko, která by nás měla podporovat.

Na motorku se člověk obvykle dostane až v patnácti, kdy si může udělat řidičský průkaz. Jak se takto mladý kluk může dostat na motorku?
Máme závodní licenci od Automotoklubu České republiky a také licenci IMBA. Každý rok musíme chodit na lékařská vyšetření, aby se zjistilo, jestli je Dominik způsobilý k jízdě na motorce. Jestli je fyzicky zdatný, aby motorku vůbec zvládl.

Na jaké Dominik jezdí motorce a má nějaké mechaniky?
Erik: Jezdí na KTM 50 ccm. Já jsem vyučený automechanik a motorkám se věnuji od mala. Dominikovi dokážu připravit motorku téměř kompletně.

Připravují si motorku na určitý typ tratě i děti?
Erik: To už musíme také. Nastavujeme tlumiče, které vozíme jednomu člověku, který se tím přímo zabývá. Chování motorky zatím sledujeme my, přesné detaily nám Dominik ještě moc neřekne.

Jak je závod pro jezdce náročný fyzicky?
Erik: Náročný je dost, Dominik musí jezdit na kole a cvičit. Závod je vypsaný na deset minut a jedno kolo. Před tím je trénink, kvalifikace, první a druhý závod. Deset minut je pro děti celkem dost, se silami jedou opravdu až na doraz. Pokud by Dominik netrénoval, v půlce závodu už by začal polevovat.

Kubatura motorky je omezená věkem?
Erik: Kluci do devíti let jezdí na motorkách do padesáti kubických centimetrů, Dominikovi je šest, tak má ještě dost času na svou kategorii. Za dva roky bychom ale rádi přestoupili na silnější kubaturu 65 ccm, ale to je ještě čas.

Pro většinu rodičů je představa jezdícího pětiletého syna na motorce absolutně nepřijatelná. Nemáte strach?
Erik: Asi ano, manželka zpočátku měla také strach, i když já možná větší. Pro bezpečí kluka se snažíme dělat maximum. Má na sobě vůbec tu nejlepší ochranu, co může mít. Krční límec, chránič hrudního koše, ledvinový pás, chrániče loktů a kolen a další. Děláme všechno tak, aby - když už se něco stane a párkrát se už stalo - aby z toho vyšel ve zdraví.

Jaké jste zažili krizové situace na trati?
Erik: Spíše při tréninku. Někdy přijdou momenty, že si člověk říká, že to za to nestojí, aby riskoval zdraví kluka. Pár kotoulů už bylo, ale nic vážného. Viděli jsme hodně zranění, nám se ale vyhnula, za což jsme samozřejmě moc rádi.
Dominik: Když se vybourám, někdy mám potom strach, ale většinou ne. Plyn se přidat nebojím.
Erik: Z poslední doby máme "skvělou" zkušenost. Byli jsme připravení do závodů a Dominikovi se na motorce porouchala zadní brzda. V této věkové kategorii se ani jiná než zadní brzda nepoužívá. Zjistil jsem to až těsně před závodem, když už se řadili na startovní rošt. Dominika jsem chtěl ze závodů stáhnout, on ale vehementně a hlasitě protestoval. Tak závod absolvoval bez brzd a skončil druhý.

Jak to má Dominik se strachem celkově?
Erik: Dominik je celkem statečný. Má ještě jedenáctiletého bráchu, kterému prakticky určuje hranice strachu. Vždycky něco zdolá a pak teprve až ten starší. Pud sebezáchovy má ale zdravý. Ale na motorce skákat umí, leckdy dál než dospělý.

Z dvaceti letošních závodů Dominik je dvakrát nebyl na stupních vítězů. Dokáže se s tím vypořádat?
Obrečel to a docela dost. Nejhorší bylo, když ho předjel kamarád právě v tom závodě, kdy mu nešly brzdy. Z toho byl nešťastný.

Jak se trénuje motokros v zimě?
Erik: K dispozici máme tréninkovou halu u Kostelce n. Č. l. Jak to ale jde, vyrážíme ven, i když třeba ještě mrzne. S motorkou jezdíme po celé republice.

A co má Dominik nejradši k jídlu?
Dominik: Rajskou omáčku od táty.

Kdo vaří, když jedete na závody?
Erik: Vaření mě baví, tak je to většinou na mně.

Máte potíže s brzkým ranním vstáváním, když jedete na závody?
Erik: Vstávání je problém, vstávali jsme ve tři, čtyři hodiny ráno. Dominik pak byl celý den rozespalý a nebylo to ono. Nyní už ale máme karavan, abychom jezdili den předem.

Váš syn v září nastoupil do školy, jak se vypořádal s novými povinnostmi?
Dominik: Učení ve škole mě baví, hlavně počítání.
Erik: Skloubit dohromady učení, trénink a závody je trošičku problém. Učitelé mu ale celkem vychází vstříc. Když Dominik vyhraje nějaký pohár, přinese ho do školy ukázat a je před třídou pochválený.

Má Dominik kromě motokrosu ještě jiný oblíbený sport?
Erik: Hrál ještě rád fotbal. Měl ale problém s klouby a tak ho hrát nemohl.