Střední Čechy - Jeho první kniha Gump – pes, který naučil lidi žít, se stala bestsellerem. Knihy o nelehkém osudu pejska Gumpa napsal už dvě a natočil i dva celovečerní filmy, na kterých se podílel jako scénárista a producent. Druhý film, který je momentálně v kinech, láká na veselejší příběh. Filip Rožek dlouhodobě poukazuje na problematiku psích množíren a založil organizaci Se psem mě baví svět.

Z jak velké části jste měl napsaný příběh o Gumpovi, než jste ho adoptoval?
Věděl jsem, že hledám do života nějakého pejska, který ponese podobný osud, a říkal jsem si, že to nechám náhodě a zatím budu psát. A když jsem měl zhruba prvních deset stránek, tak mi moje kolegyně Veronika Hájková poslala fotku pejska, který byl odebrán ze špatných podmínek a byl určen k adopci. A byl to Gump. Možná to zní až pohádkově, ale já mám pocit, že do velké míry jsem tu knížku dopsal s jeho velkou pomocí. Díky němu mi v hlavě skákaly nápady. Byly v tom emoce spojené s tím, jak jsme se vzájemně poznávali. Učili jsme se spolu žít, vznikla velká láska a kamarádství, což mě hodně ovlivnilo. Že se ale bude jmenovat Gump, jsem věděl od začátku.

Jak vznikl nápad, že bude kniha zfilmována?
Když jsem psal knížku, zrovna jsem se pracovně potkal s Olgou Lounovou, povídali jsme si, a Olga mi vyprávěla, co píše, jaké dělá písničky. Já jsem vyprávěl o Gumpovi, že píšu příběh a kousek jsem jí přečetl. A ji napadlo, že k tomu napíše písničku, a tak vznikl song Protože to nevzdám. Když jsme hledali režiséra videoklipu k písničce, chtěli jsme, aby v něm byl takový mikropříběh Gumpa. Olga vymyslela, že by bylo skvělé, kdyby to natočil režisér František A. Brabec, protože jeho kamera je velmi výrazná, barevná, pohádková. Tak jsme ho oslovili, přivezl jsem mu knížku. On mi potom volal a říkal: Cos mi to udělal? Vždyť já už od 26 stránky brečel a potom až do konce knížky. A nabídl mi, že spolu uděláme film. Při hledání producenta jsem měl ale strach, aby nebyla změněna identita a podstata celého příběhu. Takže zbyla jediná možnost, že producentem budu já. Zavolal jsem svým dvěma kamarádům, jestli do toho půjdou se mnou a rozjelo se to.

Nakonec jste napsal druhou knihu a do kin půjde druhý film o Gumpovi. Plánoval jste to?
Vždy se média nebo lidé na besedách ptali, jestli bude druhý díl. Já jsem to kategoricky odmítal s tím, že jsem se vypsal, má to krásný konec a vlastně se mi nechtělo. Kniha i film měli úspěch, a jak to někdy bývá s pokračováním, ne vždy se povede. S Františkem jsme potom křtili kalendář s Gumpem a říkali si, že to je taková hezká tečka za celým příběhem. V listopadu mi ale František volal a zeptal se, jestli bych ještě našel chuť jít do dvojky a ať to promyslím. Já jsem potom celý týden přemýšlel, jak mu řeknu, že mě pokračování nenapadá, nevím kudy se vydat. Nakonec jsem jednou v noci dostal nápad a něco se ve mně otevřelo. Ten příběh ve mně začal znova žít. Ráno jsem mu nápad zavolal a on úplně euforicky řekl, že to je nádherný. A to mě přimělo znovu sednout k psaní. Už to nešlo zastavit. Knihu jsem napsal za 18 dnů.

Jak se vám natáčelo se zvířaty? I vzhledem k tomu, jakými složitými příběhy si prošla.
Bylo to krásné. František dokonce řekl, že pravidlo, kdy režiséři říkají, že nejhorší je natáčení se zvířaty nebo dětmi, vůbec neplatí. Ve filmu byly i děti a vše proběhlo skvěle. Mě bavila energie zvířat i dětí, jsou pro mě inspirací. Proto s Gumpem jezdím i na besedy do škol. Je trpělivý. I když pejsky, které máme ve filmu, potkal těžký osud, byli týráni, tak na natáčení se to neprojevilo. I Gump je svým způsobem trochu bázlivý, ale od prvního filmu udělal obrovský posun a svým strachům se statečně postavil. Teď už ho nic nerozhodí.

V průběhunatáčení jsme s Františkem pochopili, že i když Gump není trénovaný psí herec, jeho vklad do toho filmu je obrovský. Protože je opravdový, vlastně nehraje a dělá vše tak, jako normálně. Je to autentičtější. Ve filmu je spousta scén, které Gump zahrál jinak,než jsem napsal. To se mi líbilo mnohem víc.

Knihy i filmy jsou součástí širšího záměru, tedy pomoci týraným psům. Více než dvacet let se věnujete jejich ochraně, co přesně děláte?
Angažuji se v několika útulcích, neziskovkách a upozorňujeme na týrání. Někteří pejsci se nenarodili do hezkých podmínek, neměli lehký osud. Prošli týráním, množírnou. Proto vždy říkám, že pokud se zrovna nechcete starat o opuštěného pejska, je nejlepší si štěně koupit s průkazem původu, protože tak máte garantováno, že pochází z dobrých podmínek. Proto se nepřikláním ani k rozmnožení Gumpa, i když je to samozřejmě lákavá představa. Nekontrolované množení voříšků není správné a vede ke smutným příběhům.

Film se natáčel také ve středních Čechách? Jak jste místa vybírali?
Jeden z hrozně silných momentů byly Louňovice pod Blaníkem. Natáčela se tam i finální scéna, kam přišlo deset tisíc lidí, čtyři tisíce pejsků. My jsme do posledního okamžiku vůbec nevěděli, kdo dorazí. Dopředu jsme anoncovali, aby lidé přišli na procházku s Gumpem, a očekávali jsme tak 500 pejskařů. To bylo velké překvapení, když jich dorazilo tolik. Do příběhu i obrazu to skvěle zapadlo.

Bylo to náročné na koordinaci, navícbylo nepředstavitelé vedro, takže to bylo těžké pro psy i lidi. Hrozně moc všem děkuju, že dorazili a absolvovali to s námi. Možná z toho vznikne každoroční akce.

Na další místa ve středních Čechách jsme byli nějak navázaní. Ve Velvarech, kde jsme točili, tak tam koupil režisér dům. Já bydlím zase střídavě v Táboře a Praze, a Velvary jsou od Tábora kousek. Natáčeli jsme i na Orlické přehradě. Střední Čechy jsou pro natáčení ideální. Jsou kousek od Prahy a jsou vizuálně rozmanité. Jakýmkoliv směrem od Prahy se vydáte, tak je tam v podstatě jiný typ přírody, scenérie.

Když se ještě vrátíme k psaní – je jednodušší napsat knihu nebo scénář?
Určitě scénář, navíc u Gumpa vycházel z knížky.Pro mě je jednodušší psát scénář, protože celý ten příběh jsem si už jednou prožil s knížkou. S druhým scénářem mi pomáhal textař a producent Lukáš Fišer.

Psal jste hercům přímo na tělo?
Hlavní postavy z jedničky zůstávají stejné i v pokračování. Stejně tak jsem to měl napasované i na hlas Ivana Trojana, který mluví Gumpa. Když jsem psal nějakou větu do scénáře a říkal si ji v duchu, tak jako bych slyšel právě Ivana a hrozně mi to pomáhalo.

Plánujete psát nějaký další příběh? Třeba i jiného žánru?
Ano, ale zatím nechci prozrazovat. Vím jen, že trojka určitě nebude. Máme dvě knihy, dva celovečerní filmy, šest písniček kolem Gumpova příběhu, takže na jeden psí život je toho až až.

Co dělá Gumpovi největší radost?
Já vůči němu cítím obrovský vděk. On z velké části dělá všechno pro mě, abych byl spokojený já. Je to vlastně jeho oběť vůči mně. Takže myslím, že mu dělá největší radost to, že dělá radost mně.