Čáslav - Fotbalisté FK Čáslav si po skončení podzimní sezony užívají první místo v tabulce ČFL. "Stále ale upozorňuji, že musíme být pokorní. Vrchní polovina tabulky je našlapaná a po třech jarních kolech může být všechno jinak," krotí euforii předseda představenstva akciové společnosti FK Čáslav a manažer klubu Tomáš Haniak.

Někteří "odborníci" Čáslav odepisovali už v průběhu letní přípravy, zvlášť po turnaji v Kutné Hoře. První místo v tabulce ČFL po podzimu je tak pro vás zřejmě dostatečnou satisfakcí...
Na turnaj Hugo Meisla do Kutné Hory jeli hráči, kteří nehráli pohárové utkání ve Svitavách. Nastoupili ti, které Čáslav zkoušela a ještě nebyli zaregistrovaní, tým byl doplněn o hráče z béčka. Proto bych turnaj nějak extra nehodnotil. Výsledky v letní přípravě ale nebyly optimální, vyvrcholilo to prohrou v Živanicích. Tam jsem trochu obavy měl, ale týmu a klukům jsem pořád věřil. Podle jmen přišla do Čáslavi kvalita a chtělo jen čas, než se mužstvo dá dohromady a než si sedne. Šumy jsem samozřejmě zaznamenal, i v komentářích na www.svoboda.info. Jeli jsme si však svoje, naopak nás to ještě vyprovokovalo k většímu nasazení, abychom pochybnosti rozprášili. Velkou úlohu sehrála osobnost trenéra Jana Kmocha. Je dobře, že se nám ho podařilo získat, má zkušenosti s velkým fotbalem a to bylo rozhodující.

Začátek letní přípravy nebyl ideální, mužstvo se zpočátku rodilo v nejistotě vzhledem k nevyjasněným majetkovým záležitostem klubu...
Vůbec jsme netrénovali, začátek přípravy se i o týden zpozdil. Nevěděli jsme, co bude, neměli jsme povolení od řeckých majitelů k zahájení letní přípravy, neměli jsme povolení ke shánění hráčů, nemohli jsme nic. Trochu jsme žili v nejistotě, co vůbec s fotbalem v Čáslavi bude a jestli začneme. Teprve 13. června jsem mohl začít shánět trénera a tvořit tým.

Podaří se trenéra Jana Kmocha v Čáslavi udržet?
Žádné náznaky, že by snad měl odejít, jsem nezaznamenal. Normálně plánujeme zimní přípravu, připravené máme i přátelské zápasy.

Začátek letní přípravy byl hektický, výsledky přátelských zápasů nepřesvědčily. Kdy se to zlomilo?
Trochu už naznačilo utkání ve Velimi. I když šlo o soupeře z nižší soutěže, byly tam náznaky, které potvrzovaly naší správnou cestu. Zlom přišel v prvním kole v Jirnách: Podali jsme dobrý výkon, prohrát jsme si tam určitě nezasloužili. Nedali jsme ale penaltu, která tam byla odpískaná po několika letech, v Jirnách snad poprvé. Sice jsme druhý zápas prohráli, jenže se Spartou B, která se už nikdy na podzim nesešla tak, jako na nás. Sehráli jsme však důstojnou roli, v poslední minutě jsme mohli ještě vyrovnat. Od Jiren už byl na mužstvu vidět kvalitativní posun, který se naplno projevil ve třetím kole v Zápech. Tam jsme přes brzké vyloučení, nevoli rozhodčích, penaltě proti nám, zranění Macha dokázali po těžkém boji vyhrát 3:1. Tento moment nás asi nejvíce nakopnul, semknuli jsme se a vyhráli pět zápasů v řadě.

Jasnou jedničkou týmu se stal brankář Radek Antošík...
Nevěděli jsme, co v něm máme. Ve druhé lize kryl záda Vítkovi Duchečkovi, netušili jsme, co se v něm schovává za zlato. Své kvality ale prokázal už v pohárech, například v zápase s Táborskem, ve kterém vychytal penalty. Byl to náš hráč číslo jedna, na mnoha získaných bodech má lví podíl. Navíc to je super pohodový kluk, na nic si nehraje a kluci se na něj mohli spolehnout. Věděli, že mají v bráně gólmana, který je podrží. Předváděl neskutečné zákroky, až mi běhal mráz po zádech, když jsem to viděl.

Obrana se v průběhu podzimu trochu změnila, zadní řadu doplnili Rendla a Karal. Jak jste spokojení s defenzívou?
V obraně začali stabilně Šandera se Zdeňkou, který se pak ale zranil a nahradil ho Karal. Měli jsme tři zkušené stopery, kteří na tom byli výkonnostně stejně.

Rezervu bych ale trochu viděl při bránění standardek...
To je dobrý postřeh, kolikrát jsem se i ptal, jak standardky vůbec bráníme, jestli osobně nebo zónově. Vždy nám tam totiž vyplaval nějaký neobsazený hráč. Výškově jsme na tom byli dobře, Karal, Rendla i Zdeňka jsou dobří hlavičkáři. Obranné standardky bychom proto měli pokrývat, také mě mrzelo, že jsme přes výškovou převahu více gólů ze standardek naopak nedali.

Záložní řadu v průběhu sezony doplnili Habbar a Dolejš, stálicemi byli David Fikejz a Rozsíval...
Svou kvalitu Dolejš jasně prokázal, strašně nám pomohl. Jsem rád, že jsme se s ním dohodli a že přišel. Ukázal, že fotbal hrát umí, určitě na druhou nebo první ligu má. Rozsíval je svůj hráč, kterému jsme nechali prostor. Je to takové zlobivé dítě, nemůžu proti němu ale říct jediné slovo. Své úlohy se zhostil dobře, vstřelil i dost branek a další připravil. Dost o něm vvypovídá i to, že si ve vypjatých situacích vzal míč a šel kopat penaltu. Habbar naskočil po dvou trénincích do zápasu v Kolíně a myslím, že v závěru podzimu patřil k našim nejlepším hráčům. V posledním utkání s Admirou byl jednoznačně nejlepší hráč na hřišti, ještě v 90. minutě dokázal napadat hráče nebo dojížděl brankáře. To je hráč, kterého v Čáslavi musíme udržet. Tahouny mužstva byli i David a Radim Fikejz. Od Radima jsem si sice přál trochu více gólů, ale splnil trochu jiný úkol. Stejně jako David - je to srdcař a bojovník.

Po Chrudimi měla Čáslav druhý nejlepší útok - nejlepším střelcem týmu se stal Onubiyi Praise.
Škoda zranění Melechovského, před tím hrál ve výborné formě a mohl třeba i vyhrát podzimní soutěž střelců. Také oceňuji, že se trenér například v Chrudimi nebál posadit na lavičku Praiseho, který v předchozím utkání doma dal Karlovým Varům čtyři góly. Prostě se v Chrudimi hrál jiný styl, do kterého více vyhovoval Melechovský.

Jakou pozici mají v týmu Váňa, Maxa, Brudný, Dastych - hráči z béčka? Nebo mladík Mlynka?
Rozhodně to pro ně je krok dopředu. Jsme rádi, že se svůj úkol zvládli výborně. Věděl jsem, že když nastoupí Maxa, odvede stejnou práci jako ostatní hráči. Také jsem věděl, že i když nastoupí na pět, deset minut, strašně nám pomůže. To bylo vidět třeba v utkání s Chomutovem, kdy vystřídal v 86. minutě a v 90. minutě zařídil gól. Mají obrovské srdce a toho si vážím hodně moc.

Určitou raritou jsou poraněná ramena hned několika hráčů. Čím si to vysvětluješ?
Leibl, Pokorný, Mach, na tréninku si vyhodil rameno Vavřina. Já mám obě ramena vyhazovací ještě z doby, kdy jsem v Čáslavi hrál. Asi je tady něco zvláštního (smích). Mach už začal trénovat, do začátku zimní přípravy bude v pořádku i Zdeňka, který prodělal operaci třísel. Kučera byl na operaci s kyčlí, zranění nás v průběhu podzimu nešetřila. S chybějícími hráči jsme se ale dokázali vypořádat, i když to v jednu chvíli vypadalo hrozivě. Přišli ale Habbar, Karal a podařilo se dotáhnout případ Rendly, pak už to bylo dobré.

Fanoušky teď určitě zajímá otázka, jestli se tým podaří udržet pohromadě...
Víme, že jsme v létě stavěli tým narychlo a že v Čáslavi máme hráče na hostování - na půl roku, některé na rok. Trenér však chce udržet pohromadě celý kádr, ale tuším, že někdo odejde. Už nyní mám náznaky, že o někoho je zájem ve vyšších soutěžích. Uvidíme, co Dolejš a Rozsíval, kteří jsou hráči ligových týmů - Teplic a Mladé Boleslavi. V současné době je vše otázka jednání. Také musíme koukat i na to, jaké máme finanční možnosti.

Zimní přípravu Čáslav zahájí v pondělí 13. ledna 2014, proběhne podle klasického scénáře?
Budeme se připravovat v domácím prostředí, do plánu možná zařadíme i blok malého soustředění v Čáslavi. Sehrajeme přátelská utkání - v Čáslavi, ve Vlašimi nebo v Praze.

První příčka po podzimu zavazuje, bude Čáslav na jaře bojovat o postup?
Postoupit bych si osobně velmi přál, je to ale i otázka pokladny. Musíme si říci, jestli máme na to, abychom ve druhé lizevystupovali důstojně. Nerad bych druhou ligu hrál s vědomím, že budeme hráčům dlužit a slibovat. To by bylo špatné, v týmu totiž musí být klid. Pohoda v kabině se z velké části odvíjí od toho, jestli hráči dostávají a nebo nedostávají peníze. Kdybychom se nám přes zimu podařilo sehnat nějaké partnery, kteří by nás podpořili, budu první, kdo vyhlásí boj o postup. Postup ale nechceme za každou cenu, aby se nám to nevrátilo v podobě dalšího zadlužení klubu. Na druhou stranu jsme postup určitě nezavrhli, chtěli bychom udržet stávající tým pohromadě a první tři kola na jaře napoví. V dnešní době to všechno záleží na penězích, sponzorech a partnerech.

Čáslavi v boji o nejvyšší příčky přeje i los - na jaře bude kromě Sparty B a Kunic hostit všechny soupeře z vrchních pater tabulky...
Los nám přeje, doma hrajeme i dvakrát za sebou. Také bych chtěl upozornit na hřiště, na kterých jsme vyhrávali - ať například v Kolíně nebo v Převýšově. To jsou týmy, které hrají o čelo tabulky, naše síla tam prostě byla. Mrzí mě domácí utkání, ve kterých jsme hráli asi trochu hůře než venku. První půli domácích zápasů jsme možná začínali trochu vlažně, schovávali jsme si to až do devadesátých minut.

Ruku na srdce: Několik dobrých výsledků a výher si Čáslav připsala s notnou dávkou štěstí...
Například v zápase s Chomutovem, který byl jednoznačně lepší. Mohl dát góly, ale nedal je. My jsme zase měli smůlu v Chrudimi, kde jsme utkání rozehráli na vítězství. V některých domácích zápasech se výkon hráčů lidem třeba líbit moc nemusel, kromě dvou případů jsme ale vyhráli. Své chvíle jsme si také vybrali, ať už ve dvou domácích prohrách se Spartou B nebo s Kunicemi, nebo v Domažlicích. Po skoro pětihodinové cestě autobusem přišla ve třicáté sekundě hrubka a pak hned jsme dostali druhý gól. Na Meteru to bylo podobné. Zápasy, ve kterých jsme byli jaloví, jsme si také vybrali. Ale určitě jsme soutěž nemohli projet bez ztráty. Prohry k fotbalu patří, některé nás také nakopnuly a my se dostali na vítěznou vlnu.

Už se klubu podařilo definitivně vypořádat majetkové vztahy?
Ano, s řeckými majiteli jsme jednali od května až do listopadu. Šlo o to, kdo a co zaplatí, kdo jaké dluhy uhradí. Nakonec jsme dospěli k dohodě a jsem rád, že jsme tuto záležitost uzavřeli. Že se ČFL a krajský přebor v Čáslavi vůbec hraje. Mohlo to být také jinak, protože tyto dvě soutěže byly pod akciovou společností a ta nám nepatřila. Bylo to zamotané, jsme ale rádi, že se to podařilo vyřešit a fotbal v Čáslavi zůstal. Stoprocentním vlastníkem akciové společnosti je v současné době občanské sdružení FK Čáslav, jehož předsedou byl na listopadové valné hromadě zvolen Václav Vondra, místopředsedou Jaromír Strnad a hospodářem Václav Tobiáš. Členy výkonného výboru jsou Lubomír Tvrdík, Josef Záklasník, Petr Kunášek a Zdeněk Holub. Předsedou představenstva akciové společnosti jsem já, místopředsedou Václav Tobiáš a členem představenstva Karel Mikeš.

Slabší kapitolou čáslavské kopané na podzim byly výsledky B týmu. Kde vidíš příčiny?
Úlohu béčka vidím v tom, aby dostali šanci mladší kluci a kmenoví hráči, kteří ještě nemají dostatečnou výkonnost pro áčko. Krajský přebor je i ideální pro dorostence, pro které by skok do ČFL byl velkým soustem. V béčku mě trochu zklamala docházka na trénink a přístup hráčů k zápasům. Na druhou stranu jsme v létě tým citelně oslabili - Váňu, Maxu, Dastycha a Maxu jsme posunuli do áčka, Svoboda odešel do Suchdola, Mlynka nemohl s béčkem pokaždé, áčku několikrát pomohl i Brudný. V béčku zbyli především mladší a nezkušení hráči. Tým jsme nemohli doplňovat podle představ hráči z áčka, které mělo samo problémy s marodkou. A když hráči z prvního týmu šli béčku pomoct, za moc to nestálo.

Proč si myslíš, že kluci z áčka béčku kolikrát moc nepomohli?
Je to psychická záležitost. Hráč z áčka může podlehnout dojmu, že zápas béčka odehraje v pohodě, ale tak to není. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se v béčku ztratíš úplně hravě, pokud nebudeš hrát se stoprocentní koncentrací a s vědomím odpovědnosti. Pokud k utkání přistoupíš lehkovážně, jako průměrný hráč zapadneš a vůbec nebude vidět, že B tým je posílený o hráče áčka. Je to o přístupu: Hráč by k zápasu B týmu měl přistupovat úplně stejně jako k utkáním áčka. Kolikrát mě mrzelo, že to na hřišti vidět nebylo. Čekali jsme, že kluci z áčka B mužstvu opravdu pomůžou, ale mnohdy to tak nebylo. Béčko v řadě zápasů působilo utrápeným dojmem také hlavně proto, že nedávalo góly. Třeba poslední zápas se Semicemi ukázal jeho herní kvalitu, v hráčích to je, ale nepřišly finální přihrávka a góly.

Jak je Čáslav spokojená s podporou fanoušků?
Jejich reakce v komentářích nebo v novinách, i jejich pesimismus na začátku soutěže - to mě asi zklamalo nejvíce. Jejich řeči, že spadneme až do krajského přeboru a podobně mě velmi mrzely. Člověk se něčemu věnuje a oni nás odepisovali už na začátku. Žijeme v desetisícovém městě a měli bychom držet všichni pohromadě, táhnout za jeden provaz. Proto jsou mi podobné výkřiky líto, ať jde o áčko, béčko a nebo mládež. Každý fotbal dělá proto, abychom vyhrávali a aby z fotbalu měli všichni radost, abychom Čáslavi udělali jméno. Proto mě mrzí každé rýpnutí. Na druhou stranu nás negativní názory kolikrát vyhecovaly, chtěli jsme výkony a výsledky ukázat, že fotbal hrát umíme a že se ho snažíme dělat dobře. Také jsem čekal, že diváků bude chodit více - přitom jsme hráli na špici tabulky. Na poslední zápas, ve kterém jsme hráli o první místo, přišlo 200 diváků a to i přesto, že se jiné zápasy v tu dobu v okolí nehrály. To je smutné jak pro hráče, tak pro nás. Určitě bychom si zasloužili lepší diváckou kulisu.

V Čáslavi se vytvořila i skupina fanoušků, kteří byli slyšet nejen při domácích zápasech, ale vypravovali se i na utkání ven...
Ti mě překvapili. Zpočátku zlobili, ale absolvovali jsme několik schůzek. Společně hledáme pravidla, co můžou a co ne. Doufám, že už jsme si všechno vyjasnili. Mají od nás sud piva za podzimní fandění, do budoucna bychom se chtěli podílet i na choreu, pokud s nějakým nápadem přijdou. Rádi bychom jim pomohli, ovšem striktně za podmínky, že budou dodržovat stanovená pravidla. Pokud ne, rozloučíme se s nimi, takové fanoušky bychom na stadionu nechtěli. Věřím, že to bude fungovat.

Po několika hubených letech je první místo pro Čáslav skvělou odměnou...
Stále ale upozorňuji na pokoru: Můžeme se dva dny plácat po zádech, že jsme první, ale musí tam stále být pokora - naše situace po dvou, třech kolech na jaře může být jiná. Čáslav ale na úspěch čekala hodně dlouho, poslední roky ve druhé lize neustále hrála o záchranu. To už lidi mohlo nahlodat, strašně sil nám rovněž vzal poslední rok. To jsme fotbal téměř vůbec nedělali a jen řešili záležitosti mimo fotbal. Podzim jsem si proto celkem užíval, staral jsem se opravdu jen o sportovní stránku a doufám, že to tak bude pokračovat i dál. Druhou věcí, která mě mrzí, je, že se i najdou nepřející lidé přímo uvnitř klubu. To bych rád vymýtil, buď s námi budou všichni hrát jednu hru a nebo se s nimi budeme muset rozloučit. Stanovili jsme si nějakou koncepci a vizi, a z té neuhneme.

S nadsázkou lze říci, že z výher neměl moc velkou radost ekonom - Václav Tobiáš...
Tomu jsme trochu zamotali hlavu, ten vidí naše výsledky trochu jinak, bude muset hráčům vyplácet prémie. Bereme to ale s nadsázkou, peníze, které si kluci vykopali, jim prostě dát musíme.

Čáslav vylepšila i svůj sportovní areál ve Vodrantech, naposledy hřiště s umělou trávou...
Rád bych poděkoval Městu Čáslav a zvlášť starostovi Jaromíru Strnadovi, který má fotbal rád. Město dokázalo na hřišti vybudovat nový zavlažovací systém, zrekonstruovat tartanový ovál, nově je opravené hřiště s umělou trávou. Toto hřiště už bylo v žalostném stavu, nedalo se na něm téměř vůbec hrát. Nyní je na něm položený povrch třetí generace a dají se něm odehrát všechny soutěže, včetně ČFL. Umělou trávu budou využívat i okolní týmy, děti ze základních škol a další. Město nás podporuje a stará se o nás, rozhodující úlohu starosta Jaromír Strnad sehrál i při jednáních s bývalými řeckými majiteli klubu. Poděkovat bych chtěl i lidem, kteří se o fotbal v Čáslavi obětavě starají a fandí nám,  za finanční podporu firmám AVE a Silnice Čáslav.