Kaňk – V první prosincové dekádě handicapovaná plavkyně Věra Závorková společně s realizačním týmem, jehož členem byl i trenér Petr Richtár z Kutné Hory, vyrazila do thajského Nakhon Ratchasima na Světové hry Abilitysport. A Věra Závorková si poprvé mimo ČR nevedla vůbec zle! Na druhém místě České republiky mezi státy v počtu medailí z plaveckých disciplín (6 zlatých, 9 stříbrných, 8 bronzových) se Věra Závorková podílela bronzovou medailí 50 metrů motýlek a druhou bronzovou medailí  na 100m kraul! Jakou jsou 2023 World Abilitysport Games pro Věru Závorkovou a jejího trenéra Petra Richtára zkušeností?

Jaká byla cesta do dějiště světových her? Jak náročný byl samotný přesun, příprava?
Petr: Musím říct, že nás lidi strašili, jak je ta cesta hrozná, let, časový posun atd. Mně to přišlo úplně v pohodě, a to jsme neměli první třídu :). Místa i pro mých skoro 2m výšky celkem dost, jídlo výborné a filmů v zásobě taky hodně. V Thajsku se pak jelo do města konání čtyři hodiny luxusní dodávkou, kde nám dali i svačinu. Úsměvné bylo, že slovenský tým tu stejnou trasu jel jedenáct hodin jenom díky tomu, že pro ně poslali elektroauto, které mělo problém s nabíjením :)
Věra: Cesta do dějiště světových her nebyla tak náročná, jak jsem si myslela, a to díky úžasnému realizačnímu týmu z paraplavání. Měla jsem strach z dlouhého letu a časovému posunu (šest hodin), ale časový posun nebyl naštěstí tak znát. Příprava pro mě byla náročná, kvůli práci jsem třikrát v týdnu musela mít dvoufázový trénink, navíc jsem na začátku listopadu dostala covid. Po týdnu jsem se z toho nějak dostala, ale zůstal mi docela velký kašel, který jsem se snažila i přes tréninky vyléčit, ale moc to nešlo. Každopádně jsem měla deset dní do odletu na světové hry a snažila jsem se aspoň něco dohnat a naplavat.

Jak jste se vyrovnali s šestihodinovým časovým posunem, s letními teplotami, jinou vlhkostí a dalšími podmínkami?
Petr: Všechno bylo úplně v pohodě. Žádný jet lag jsem nepociťoval na cestě tam ani zpět. Mě ničí obecně jakékoliv teplo i v zimě nosím kraťasy, takže tady jsem umíral. Říkal jsem, že jediný, kdo vypadá, že plave, jsem já, jak jsem byl pořád mokrý :) I přesto všechno jsem si šel zaběhat a zaboxovat s místním trenérem a bral podnebí jako tréninkovou zátěž.
Věra: S časovým posunem jsem se vyrovnala naštěstí dobře. Za letní teploty jsem byla ráda, teplo miluji. Ale všude byla klimatizace, takže přechody z tepla do zimy zhoršily můj kašel. Měla jsem strach z jídla, všichni mě děsili, že narazím, na samé ostré jídlo, což mi nedělá moc dobře, ale naštěstí na hotelu byly obědy ve formě bufetu, tudíž rýže a zelenina byla na denním pořádku :)

Jak probíhal vlastní závod? Kolik startů jste měla?
Petr: Při závodech je už vše na závodníkovi. Handicapovanému závodníkovi můžeme pomáhat, pokud to má z hlediska své kvalifikace postižení povoleno. U Věry to bylo přidržení na bloku před startem u jiných zase sundání z vozíku nebo vložení vody. Potom samozřejmě pomoc v cíli.
Věra: Byly to mé první zahraniční závody, takže už to byl pro mě docela stres. Každopádně stres u mě byl do prvního závodu asi největší, ale měla jsem vedle sebe pořád trenéra, který mě uklidňoval a motivoval, za co jsem nejvíc vděčná, protože to přesně potřebuji. Startů jsem měla šest, ale odplavala jsem jich pět. První plavecký den jsem plavala 100m kraulem kde jsem získala 3. místo a zároveň zaplavala osobní rekord o osm vteřin a poté jsem měla svůj druhý závod, a to 50m motýlem kde jsem získala též 3. místo a zároveň zaplavala osobní rekord o dvě vteřiny.
Druhý plavecký den v programu neměl mé disciplíny, takže jsem měla volno a byla jsem ráda, protože jsem první plavecký den plavala naplno, co to šlo a s mým kašlem a omezeným dechem jsem se trošku odpálila a nebylo mi dobře. Třetí plavecký den jsem plavala 50m kraulem, kde jsem doplavala na 4. místě a s novým osobní rekordem o třicet setin. Ten den jsem měla plavat ještě 400m kraulem, ale nebylo mi vůbec dobře a po domluvě s trenéry jsme 400m kraulem ze zdravotních důvodů zrušili. Hrozně mě bolelo na hrudi a ten kašel se rozjížděl čím dál víc. Čtvrtý plavecký den jsem měla dva závody a to dvakrát 50metrů. Chtěla jsem za každou cenu ty dva závody zaplavat, i když jde o mé doplňkové styly. Ten den jsem plavala 50m prsa, kde jsem skončila na 5. místě a zlepšení s novým osobním rekordem o šest vteřin, následně jsem plavala 50m znak, kde jsem skončila na 4. místě s novým osobním rekordem o tři vteřiny.
Bylo to náročné, ale byla jsem na sebe pyšná, že i přes zdravotní potíže mám na všechny starty osobní plavecké rekordy!

Jakou hodnotu pro Vás obě medaile mají?
Petr: Cíl, byl přivézt medaili, což se podařilo rovnou dvakrát. Hodnota je vysoká díky tom, že to byly první závody mimo ČR a taky první velké závody od začátku naší spolupráce. A hned se podařilo posbírat cenné kovy! Důležité je pro nás osobní zlepšení. Věra je neskutečný dříč. Hlavu a aktuální podmínky má nastaveny jenom na sport, což se odráží na skvělých výkonech. Jako její kondiční trenér vidím (snad to vidí i Věra :)), že jdeme po správné cestě.
Věra: Medaile mají pro mě velkou hodnotu. Medaile mi totiž připomínají tu dřinu, co jsem tam nechala. Připomínají mi také veškerou úžasnou a motivační  atmosféru, která se tam konala. Nejradši bych jednu darovala mému trenérovi, který má velkou zásluhu na náročné přípravě, jak fyzické tak psychické. Každopádně medaile je pro mě spíše bonus. Momentálně jsou důležité osobní rekordy, které jsem tam dosáhla, a které musím ještě zlepšit! 

Jak jste se v průběhu závodů cítila? Kolik práce měli trenéři a realizační tým?
Petr: Pro mě tam bylo spoustu nového. Sám jsem byl lehce nervózní :). I trenér to může svým špatným přístupem závodníkovi zkazit. Také pracovat s tolika handicapovanými lidmi s různým stupněm handicapu byla pro mě novinka. Práce bylo dost, jelikož jsem se pak staral i o další závodníky při závodě. Často musíte „rozbíjet“ hustou stresovou atmosféru a nesmíte na sobě znát nějakou nervozitu. Je potřeba, aby ve vás ten závodník měl oporu, aby se cítil jako závodník a nemusel řešit věci okolo a mohl se věnovat soustředění na závod.
Věra: V průběhu závodu jsem se cítila hodně nervózně, ale velká podpora trenéra mě vždy aspoň na chvíli uklidnila. 

S jakým diváckým zájmem se Světové hry v Thajsku setkaly?
Petr: Hodně jsme dávali dění ze závodů na naše instragramové profily a bylo vidět, že to opravdu lidé sledují díky zprávám, co nám chodily. Přímý přenos pak byl na internetu a v místních televizích. Dokonce nám pak v letadle z Kataru gratulovali Češi, co letěli ze Singapuru, že nás sledovali v televizi.

Kromě závodů jste určitě vyrazili i na nějaké výlety po městě – byli jste v Thajsku poprvé? Co na Vás nejvíce zapůsobilo?
Petr: Bohužel mě asi nic :). Věřím, že přímořské destinace v Thajsku, jsou o mnoho zajímavější, než místa kde jsme byli. Byl jsem si zaboxovat se 74letým Thajcem v klasické venkovní boxerně to byl super zážitek, ale asi jinak nic, kvůli čemu bych se do těchto míst chtěl vrátit. Ono teda na nějaké velké výlety nebyl čas. V den odletu jsme pak prolétli v rychlosti Bangkok. Tam mi taky nepřišlo nic zajímavého a do toho mě likvidovalo brutální vedro. Zlatý sníh tady :). Určitě jsou v té zemi hezká místa, ale tady mi to moc zajímavé nepřišlo. Lidé jsou zde milí, ochotní, chtěli podpisy a fotili se s námi :)
Věra: V Thajsku jsem byla po prvé, a jelikož jsem z většiny stravného času trénovala, závodila a regenerovala, tak jsem měla úplné volno pouze jeden den, který jsme  využili na prohlídku hlavního města Bangkok.
Bangkok je velké město, kde jsem byla překvapená z chaotické dopravy a velkého množství lidí. Prostě jeden velký chaos. Moc se mi líbily velké budhistické chrámy. Také jsem byla hodně překvapená z Thajské populace, kde jsou všichni velmi milí a pořád se vám klaní a mají tendenci vám pořád pomáhat. Byla to velká zkušenost pro mě jak dlouhý let, tak samotná země Thajsko. 

Jaké máte nejbližší plány?
Petr: Věra má po sezóně, takže budou probíhat lehčí tréninky a od Nového roku zase naplno a příprava na další závodní rok.
Věra: Do konce roku mám klidový režim. Od nového roku nastupuji do přípravy na jarní část sezóny, kde budu objíždět české závody a zároveň musím zaplavat další nové osobní rekordy, abych se mohla kvalifikovat na další zahraniční závody. Do budoucna mě nečeká jenom sportovní plány, ale chtěla bych posunout marketing a sponzoring, který je také nedílnou součástí k dosažení sportovních úspěchů. 

Už máte vše připravené na Vánoce? :)
Petr: Ne :). Vánoce nijak neprožívám. Bude trošku volnější režim v práci. Někteří klienti budou mít volno, takže pár volných dní kolem Vánoc, strávím se svými blízkými. Zbytek svátků budou úplně běžné pracovně-tréninkové dny.
Věra: Jelikož jsem sama a oddala jsem se po všech stránkách sportu, tak nechávám Vánoce na mamince (smích), kde jí samozřejmě pomáhám ujídat cukroví a bramborový sálat. Každopádně Vánoce strávím se svojí rodinou a samozřejmě dám pár Vánočních tréninku, bez sportu by to nešlo.

Nakhon Ratchasima

Dějiště her, thajské město Nakhon Ratchasima nabízí návštěvníkům také různé památky a zajímavé budovy: Například sportovní komplex k 80. narozeninám Jeho Veličenstva krále, hala Chatchai, terminál 21, Central Nakhon Ratchasima Convention Hall a Liptapanlop Hall.

World Abilitysport Games

Hry byly navrženy tak, aby umožnily začínajícím paralympionikům a začínajícím sportovcům poprvé ochutnat mezinárodní soutěže, pomohly vytvořit mnoho velkých světových hvězd.

Patří mezi ně sedminásobná paralympijská mistryně USA na dráze Tatyana McFadden a sprinter Jonnie Peacock, dvojnásobný zlatý medailista Velké Británie. Na Světových hrách se ukázali také německý držitel světového rekordu ve skoku dalekém T44 Markus Rehm a italská světová a paralympijská držitelka titulu v šermu na vozíku Beatrice Vio.