Čáslav/Zruč nad Sázavou/Kyjev - „Proč mámy pláčou“ byl název výstavy inspirované první světovou válkou, kterou v roce 2014 zorganizovalo Občanské sdružení rodáků a přátel Zruče nad Sázavou. Dnes pláčou zase. Pláčou matky ukrajinské, ruské…

Na otázku, proč takto pojmenovali výstavu, odpověděla kurátorka Jiřina Janatová: „Výstav o velké válce je hodně, ale my jsme chtěli zdůraznit utrpení žen, utrpení maminek, manželek, dcer a vůbec všech žen, které zůstaly doma, je na nich veškerá starost o rodinu, děti, hospodářství. A ony si musí poradit s případným úmrtím svých mužů, synů, otců a to jsme chtěli ukázat.“

Na koncept výstavy a její název přišli autoři při čtení autentického dopisu pro Martu Svobodovou z Vlkanče: „Milovaná sestřičko, především přijmi ode mne pozdrav. Maminka jenom stále pláče a naříká pro Karla, je již celá usoužená.“ A to zaujalo především autorky výstavy. Utrpení žen, které zůstává v pozadí každé války.

Při dokumentování výstavy mi bylo smutno z těchto textů nešťastných matek. A hluboce mě dojalo zobrazení matky, zhroucené na stole pod krucifixem. Bral jsem to ale jako minulost, byl jsem přesvědčený, že jsme se jako lidstvo z první a druhé války poučili. Nepoučili. Zase matky pláčou. Ukrajinské, ruské…