STAVEX
Reklama

Z Čáslavi do Temešváru, po stopách rumunské revoluce

17. listopad 2020, 10:20

Čáslav/Temešvár/Arad - 17. listopad slavíme jako obnovení svobody a demokracie v naší zemi. Toto období nazýváme „sametová“ či „něžná“ revoluce. A přestože historii nelze změnit, někdy slýcháme, že byla zbytečně něžná a příliš sametová. Jak to vypadá, když chybí „sametovost“, se můžeme přesvědčit na událostech z prosince 1989 v rumunském Temešváru či Aradu!

Více než stovku mrtvých symbolizuje památník na náměstí Piaţa Victoriei v sedmihradském, chcete-li v transylvánském městě Temešvár. V tomto druhém největším rumunském městě 16. prosince 1989 vypukly rozsáhlé nepokoje proti tehdejšímu režimu Nicolae Ceauşeska. Vyvolala je zpráva, že Securitate, obdoba naší Státní bezpečnosti, hodlá zatknout maďarského kněze Lászlóa Tőkése. Ve městě se silnou maďarskou menšinou tato informace zapůsobila jako rozbuška. To byla pověstná „poslední kapka“, která rozpoutala rumunskou revoluci. Lidé se shromáždili na centrálním náměstí Piața Operei, ovšem vláda nařídila armádě střelbu do těchto lidí. Mnoho vojáků odmítlo pálit a přidalo se na stranu davu. Příslušníci Securitate však začali do lidí střílet bez ohledu na počty mrtvých a zraněných. To byl začátek konce komunistického režimu, který padl o týden později.

Cesta Rumunska ke svobodě byla vykoupena krví. Je to vidět právě v Temešváru, který zaplatil více než stovkou mrtvých nebo v nedalekém Aradu, kde je pomník dvaceti čtyřem obětem těchto událostí. Nejvíce obětí bylo v hlavním městě, patří mezi ně vlastně také rumunský diktátor s manželkou. Jejich rychlá poprava je šrámem na celých událostech. Během revoluce v Rumunsku zemřelo celkem 1 104 lidí a 3 321 jich bylo zraněno.

K výročí 17. listopadu 1989 patří diskuse, vzpomínání, reflexe. Česko a Rumunsko jsou dnes pevnou součástí evropských demokratických struktur. Že byla cesta ke svobodě nesrovnatelná, je patrné z porovnání počtu obětí v Rumunsku a „mrtvého“ studenta Martina Šmída, alias policejního provokatéra Ludvíka Zifčáka v Česku. Pochyby o přílišné sametovosti jsou ve světle těchto faktů zbytečné. Jeden vizionář, jmenoval se Tomáš Garrigue Masaryk, kdysi řekl: „Státy se udržují ideály, z nichž se zrodily“.

Videa:
https://www.youtube.com/watch?v=uBknP0KTRPU
https://www.youtube.com/watch?v=hlVfP0WgDpk

Text, foto a videa Vladimír Havlíček
AVE_CZ
Reklama
Z Čáslavi do Temešváru, po stopách rumunské revoluce

Z Čáslavi do Temešváru, po stopách rumunské revoluce

17. listopad 2020

Čáslav/Temešvár/Arad - 17. listopad slavíme jako obnovení svobody a demokracie v naší zemi. Toto období nazýváme „sametová“ či „něžná“ revoluce. A přestože historii nelze změnit, někdy slýcháme, že byla zbytečně něžná a příliš sametová. Jak to vypadá, když chybí „sametovost“, se můžeme přesvědčit na událostech z prosince 1989 v rumunském Temešváru či Aradu!

Více než stovku mrtvých symbolizuje památník na náměstí Piaţa Victoriei v sedmihradském, chcete-li v transylvánském městě Temešvár. V tomto druhém největším rumunském městě 16. prosince 1989 vypukly rozsáhlé nepokoje proti tehdejšímu režimu Nicolae Ceauşeska. Vyvolala je zpráva, že Securitate, obdoba naší Státní bezpečnosti, hodlá zatknout maďarského kněze Lászlóa Tőkése. Ve městě se silnou maďarskou menšinou tato informace zapůsobila jako rozbuška. To byla pověstná „poslední kapka“, která rozpoutala rumunskou revoluci. Lidé se shromáždili na centrálním náměstí Piața Operei, ovšem vláda nařídila armádě střelbu do těchto lidí. Mnoho vojáků odmítlo pálit a přidalo se na stranu davu. Příslušníci Securitate však začali do lidí střílet bez ohledu na počty mrtvých a zraněných. To byl začátek konce komunistického režimu, který padl o týden později.

Cesta Rumunska ke svobodě byla vykoupena krví. Je to vidět právě v Temešváru, který zaplatil více než stovkou mrtvých nebo v nedalekém Aradu, kde je pomník dvaceti čtyřem obětem těchto událostí. Nejvíce obětí bylo v hlavním městě, patří mezi ně vlastně také rumunský diktátor s manželkou. Jejich rychlá poprava je šrámem na celých událostech. Během revoluce v Rumunsku zemřelo celkem 1 104 lidí a 3 321 jich bylo zraněno.

K výročí 17. listopadu 1989 patří diskuse, vzpomínání, reflexe. Česko a Rumunsko jsou dnes pevnou součástí evropských demokratických struktur. Že byla cesta ke svobodě nesrovnatelná, je patrné z porovnání počtu obětí v Rumunsku a „mrtvého“ studenta Martina Šmída, alias policejního provokatéra Ludvíka Zifčáka v Česku. Pochyby o přílišné sametovosti jsou ve světle těchto faktů zbytečné. Jeden vizionář, jmenoval se Tomáš Garrigue Masaryk, kdysi řekl: „Státy se udržují ideály, z nichž se zrodily“.

Videa:
https://www.youtube.com/watch?v=uBknP0KTRPU
https://www.youtube.com/watch?v=hlVfP0WgDpk

Text, foto a videa Vladimír Havlíček
Prohlédnout galerii