Čáslav/Jeruzalém – Před časem jsem navštívil Izrael a Palestinu. Byl 27. leden, který je uctívaný jako „Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“. Právě proto jsem položil kamínek na největším židovském hřbitově na Olivetské hoře za čáslavské Židy, oběti II. světové války. Udělal bych něco v souvislosti se současnými tragickými událostmi na Blízkém východě jinak?

Holocaust - šoa je v původním významu systematické pronásledování a vyvražďování Židů za II. světové války. Termín holocaust byl později rozšířen i pro vyvražďování křesťanů, muslimů a dalších etnických, náboženských a politických skupin. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim - Březinka.

Využil jsem cesty po Izraeli a Palestině a rozhodl jsem se v tento den symbolicky uctít památku čáslavských občanů a občanek, kteří nepřežili II. světovou válku. Nad způsobem jsem nemusel dlouho přemýšlet, přivezl jsem kamínky, zvyk starý snad jako lidstvo samo. Aby to skutečně byl „kousek“ Čáslavi, vzal jsem rulu z Hrádku, místa, kde stálo nejstarší čáslavské osídlení. Hrádek je pro Čáslav něco jako Říp pro Česko. Kamínek jsem položil symbolicky na jeden z pomníků židovského hřbitova na Olivetské hoře, druhý na pomník křesťanského hřbitova na sousední hoře Sión. Není náhoda, že na tomto římsko-katolickém hřbitově je hrob Oskara Schindlera, rodáka ze Svitav, který zachránil 1200 Židů před smrtí. Režisér Steven Spielberg podle této události natočil dnes již kultovní oskarový film Schindlerův seznam. „Den holocaustu“ jsem tak uctil způsobem, který se v posledních letech stává běžným, tedy jako den památky obětí všech etnických a náboženských skupin.

Tuto krásnou zemi s úžasnou přírodou, historií a směsicí lidí všech národů a náboženství jsem navštívil v době „třetí intifády“, tedy povstání či rebelie. Intifáda probíhala již šestý měsíc a vyžádala si přes sto mrtvých, především ve východním Jeruzalémě, což je část města patřící Izraeli od tzv. „šestidenní války“ v roce 1967. Východní Jeruzalém by mělo být podle rozhodnutí Organizace spojených národů hlavním městem samostatného palestinského státu. O složitosti tohoto řešení však vypovídá skutečnost, že na tomto území se nachází Zeď nářků, Olivetská, Sionská, Chrámová a Golgotská hora, Getsemanská zahrada, Davidovo město, chrám Božího hrobu, hroby krále Davida a Panny Marie, Křížová cesta, zkrátka nejsvětější židovská, křesťanská a muslimská místa. Bohužel i během mého pobytu došlo k několika vražedným útokům, také na děti. „Třetí intifáda“ byla předzvěstí současné tragédie.

A jaká je odpověď na otázku, jestli bych dnes udělal něco jinak? Udělal. Přestože je to gesto pouze symbolické. Položil bych kamínek ještě jeden, třetí. A bylo by úplně jedno, jestli by to bylo na Olivetské hoře, nebo ve vedlejší palestinské čtvrti. Byl by to kamínek za nešťastné děti, oběti egoismu dospělých. Byl by to kamínek za děti zavražděné teroristy během šábesu 7. října 2023. „Černá sobota“ je nazýván tento bezprecedentní útok na lidství, na civilizaci. A byl by také za děti, které zemřely při následných leteckých útocích na Gazu. Někdy chybí slova……

Video: https://www.youtube.com/watch?v=TT6itI9qwlQ&feature=emb_logo