Čáslav - Vše začalo 3. února 2012 v 9 hodin odjezdem autobusu s padesáti judisty na zimní soustředění, které se konalo v Krkonoších na horské chatě Výrovka. Soustředění bylo zaměřené na zlepšení fyzické kondice, zvládnutí základu běhu na lyžích a hlavně na motivačním stmelení kolektivu.

Do Pece nad Sněžkou jsme dorazili v poledne a čekali na příjezd první rolby a sněžného skútru. Jenže v České republice panovalo nejchladnější počasí zimy a teploty se přes den pohybovali neustále kolem – 20°C  a v noci na Luční boudě dokonce -38°C, takže se podařilo nastartovat jen jednu benzínovou rolbu. Rolba a sněžný skútr musely udělat tři obrátky (1 obrátka tam a zpět 12km), aby vyvezly bagáž a malé judisty na hřebenovou chatu Výrovka 1350m.n.m.

Odměnou byla úžasná atmosféra klidu a nádherné přírodní scenérie, které můžete jen vnímat vysoko v horách. Ten duševní náboj je nepopsatelný a nelze ho slovy vyjádřit.

Děti se ubytovaly, následoval velmi chutný oběd a šlo se na běžky. Trenéři děti rozdělili do tří skupin dle předpokládané výkonnosti. První nejsilnější skupina pod vedením trenéra Martina Horského vyrazila směr Liščí hora, kterou také dobila. Druhá skupina pod vedením trenéra Michala Černého a třetí skupina po vedením trenérky Zdenky Ďurinové vyrazili na horskou chalupu Na rozcestí a všechny děti toto seznámení s běžkami zvládly. Pravda je, že se bylo neustále čemu smát. Jen si představte: 42 dětí, kde z nich 95% vidí poprvé běžky natož je mít na nohách. Velmi jsme ocenili, že jsme judisti a umíme padat, protože jsme se první den doslova propadali k cíli.

Po večeři následoval instruktážní suchý trénink, přeskupení dětí dle opravdové reálné výkonnosti. Pak už jen pohádka a hajdy spát.
V sobotu 4. února 12 nás ráno čekala bohatá snídaně v podobě švédských stolů a pak hodina angličtiny, kdy malé děti hravým způsobem učila Lucka Horská a ty starší Michal Černý.

Venku mrzlo až  praštilo, ale bylo krásné modré nebe a usměvavé sluníčko. Všechny děti vyrazily přes hřeben na Luční boudu, kde se všichni zahřáli teplým čajem a čokoládou. První skupina 16 statečných v doprovodu paní Hanky Tobiškové a Martina Horského vyrazili dobít Sněžku 1.602 m.n.m. Mraky nám zahalily cestu jak bílé peřiny a vítr šlehal do tváří, z kterých se nevytrácel úsměv ani v tak extrémním počasí. Prošli jsme nad Obřím dolem na Polskou chatu, kde jsme se zas museli ohřát a odkud nás čekal konečný půlhodinový traverz na nejvyšší horu České republiky. Vítr rozfoukal oblaka a Sněžka se nám ukázala v celé kráse, budila v nás respekt, ale také nás přitahovala jak magnet a my chtěli vyhrát a horu pokořit.

Zledovatělá cesta často potřebovala i naše ruce, abychom se doslova vydrápali až na vrchol, ale stálo to za to. Mraky byly pod námi a my jak bohové nad nimi. Byli jsme šťastní, ale také zmrzlí, vždyť bylo -21°C, 86% vlhkost vzduchu a rychlost větru dosahovala 9 metrů za sekundu. Vešli jsme do České Poštovny, odpočinuli si a poslali pohledy kamarádům s originálními razítky poštovní stanice Sněžka.

Dostat se dolů potřebovalo velkou dávku opatrnosti, protože se vše klouzalo a řetězy lemující sestupný traverz nebudily důvěru. Vše jsme zvládli a v pořádku se vrátili na naší základnu chatu Výrovku, kde ostatní děti zatím řádily ve sněhu a bobovaly ze střechy chaty, někteří vyvolení z druhé a třetí skupiny se ještě jeli projet dál na běžkách, a tak natrénovat a zlepšit styl.

Jmenovitě Ti, kteří dobili naši nejvyšší horu Čech Sněžku v tak extrémních podmínkách: Kája Brabcová, Majda Rosická, Jan Tobiška, Jaroslav Tobiška, Vojta Hobza, Matěj Horský, Martin Žejdlík, Zdeněk Tomáš, Jan Chalupa, David Dvorský, David Vavřina, Jan Kolembář, Ota Tůma, Mojmír Šváb, Lukáš Flossmann, John Hayne, Hanka Tobišková a Martin Horský.