Kolín - V měsíci říjnu si připomínáme výročí dvou osobností, které jsou spojeny s městem Kolín.

Jan Kubíček (1927 Kolín – 2013 Kolín)

Dne 14. 10. si připomeneme 5. výročí od úmrtí významného kolínského malíře Jana Kubíčka. Malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor. V letech 1948 – 1954 studoval v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v letech 1944 – 1957 Akademii múzických umění obor scénografie. Malíř a grafik přešel od realistické malby, přes lettrismus a informel k nejradikálnějším formám geometrie. Stejně dobře se dokázal pohybovat i v oblasti fotografie a objektu. Člen skupiny Křižovatka. Malíř a grafik Jan Kubíček patří k úzkému kruhu autorů, kteří zasvětili svou tvorbu racionálnímu geometrickému umění. Začínal jako krajinář a obdivovatel městské poetiky. Vyvinul speciální techniku šablon a prostřednictvím nápisů a znaků v obrazech prošel ojedinělou formou lettrismu až ke zcela autonomní geometrii. Od šedesátých let se systematicky zabýval nejrůznějšími geometrickými modely, jejichž možnosti a variace zkoumal. Charakteristické pro jeho obrazy a grafiky jsou linie, které zároveň oddělují barevné plochy. Kubíček patří vedle Sýkory, Mirvalda či Grygara k nejdůležitějším abstraktním tvůrcům u nás. Jeho díla jsou zastoupena v mnohých českých i zahraničních sbírkách. Jeho rozsáhlá grafická tvorba má vedle malířské rovnocenné postavení. Jan Kubíček byl za ni oceněn za nejlepší Grafiku roku 1999 Cenou Vladimíra Boudníka.

Camill Hoffmann (1878 Kolín – 1944 Osvětim)

Dne 31. 10. uplyne 140 let od narození kolínského rodáka Camilla Hoffmanna. Básník, překladatele, novinář a československý diplomat. Narodil se v židovské rodině ve středočeském Kolíně. Jeho mateřštinou byla němčina, ale stejně tak dobře hovořil i česky. Střední školu vystudoval v Praze, kde se stal členem skupiny básníků, uskupených kolem časopisu Jaro, který vydával Paul Leppin. „Jarní generace“, jak byla tato skupina později nazvána, je řazena k novoromantikům. Začátkem 20. století odchází Hoffmann do Vídně, kde začíná pracovat jako redaktor deníku Zeit. Ve Vídni se spřátelil se Stefanem Zweigem, společně s ním přeložil Baudelairovou sbírku básní Květy zla. V pozici redaktora literární rubriky je neustále v kontaktu s rakouskými, respektive středoevropskými spisovateli, kupříkladu s Arthurem Schnitzlerem, Marií von Eschenbach nebo Detlevem von Liliencronem. Na doporučení Maxe Broda nechal Hoffmann otisknout báseň tehdy ještě neznámého Franze Werfela. Camill Hoffmann byl tiskovým přidělencem velvyslanectví ČSR v Berlíně. Možnost emigrovat nevyužil, zůstal v okleštěném Československu. Gestapo jej coby prominenta masarykovského režimu po okupaci několikrát vyslýchalo. V roce 1942 byl Hoffmann spolu se svou ženou deportován do Terezína a odtud – vůbec posledním transportem 28. října 1944 – do Osvětimi.