vv auto
Reklama

Děti ze Základní školy T.G. Masaryka besedovaly s Libuší Janyšovou

6. listopad 2012, 16:15
(aktualizováno: 6. listopad 2012, 16:16)

Kutná Hora - Historia magistra vitae - historie, učitelka života. Motto, které zná snad skoro každý. Samotná vědomost historických dat a událostí však mnohdy nestačí. Letopočty se snadno zapomenou a posloupnost panovníků na českém trůně se poplete. Člověk ani neví jak. Poznat historii jinak než ze stránek učebnic se snaží žáci ZŠ T.G. Masaryka v Kutné Hoře.

Stěžejním tématem historického kroužku fungujícím na naší škole jsou dějiny Protektorátu Čechy a Morava a otázka holocaustu. Žáci od 12 do 15 let se snaží historii nejen poznat a pochopit, ale snaží se vcítit do života obyčejných lidí žijících v této nelehké době. Návrat v čase o 70 let se jim podařil minulý týden díky paní Libuši Janyšové, která přišla dětem vyprávět o svém dětství ve 40. letech 20. století. Díky poutavému povídání jsme se přenesli do malé vesničky Močovice a zjistili jsme, jak to chodilo v tzv. malotřídní škole. Porovnali jsme nejen školní předměty, ale i učební pomůcky.

Překvapením pro mnohé bylo, že děti neměly sešity, ale vše si křídou zapisovaly na malé tabulky. Poutavé bylo i vzpomínání na dětské hry a zimní radovánky. Brusle na kličku, klacek místo hokejky a zábava může začít. Přes úsměvné příběhy jsme se dostali i k událostem méně příjemným, jako byl transport židovské rodiny do Terezína, vystěhování z pohraničí,  povinnost odvádět dávky potravin německým úřadům, ale i k vlně zatýkání v době "heydrichiády", která se nevyhnula ani této malé vesnici. Žáky vyprávění velmi zaujalo a padlo mnoho zajímavých otázek.  Na poslední dotaz, zda své dětství považuje paní Janyšová za šťastné, odpověděla: "Samozřejmě, je to mé dětství. Mé vzpomínky na rodiče, kamarády. Víte, my jsme to jako děti tak nebraly, hrály jsme si, učily se a snily o budoucnosti."

Naše setkání s protektorátními dějinami a s paní Janyšovou nebylo smutné ani ponuré. Naopak povzbudilo děti v jejich snaze dozvědět se více o minulosti svého bydliště, o obyčejných lidech, kteří prožívali svoje radosti i starosti běžného života v době, která nebyla nejšťastnější. Dobu, do které se člověk rodí, si nikdo vybrat nemůže.

Petra Samková
Komentáře
AVE_CZ
Reklama
Děti ze Základní školy T.G. Masaryka besedovaly s Libuší Janyšovou

Děti ze Základní školy T.G. Masaryka besedovaly s Libuší Janyšovou

6. listopad 2012
(aktualizováno: 6. listopad 2012, 16:16)

Kutná Hora - Historia magistra vitae - historie, učitelka života. Motto, které zná snad skoro každý. Samotná vědomost historických dat a událostí však mnohdy nestačí. Letopočty se snadno zapomenou a posloupnost panovníků na českém trůně se poplete. Člověk ani neví jak. Poznat historii jinak než ze stránek učebnic se snaží žáci ZŠ T.G. Masaryka v Kutné Hoře.

Stěžejním tématem historického kroužku fungujícím na naší škole jsou dějiny Protektorátu Čechy a Morava a otázka holocaustu. Žáci od 12 do 15 let se snaží historii nejen poznat a pochopit, ale snaží se vcítit do života obyčejných lidí žijících v této nelehké době. Návrat v čase o 70 let se jim podařil minulý týden díky paní Libuši Janyšové, která přišla dětem vyprávět o svém dětství ve 40. letech 20. století. Díky poutavému povídání jsme se přenesli do malé vesničky Močovice a zjistili jsme, jak to chodilo v tzv. malotřídní škole. Porovnali jsme nejen školní předměty, ale i učební pomůcky.

Překvapením pro mnohé bylo, že děti neměly sešity, ale vše si křídou zapisovaly na malé tabulky. Poutavé bylo i vzpomínání na dětské hry a zimní radovánky. Brusle na kličku, klacek místo hokejky a zábava může začít. Přes úsměvné příběhy jsme se dostali i k událostem méně příjemným, jako byl transport židovské rodiny do Terezína, vystěhování z pohraničí,  povinnost odvádět dávky potravin německým úřadům, ale i k vlně zatýkání v době "heydrichiády", která se nevyhnula ani této malé vesnici. Žáky vyprávění velmi zaujalo a padlo mnoho zajímavých otázek.  Na poslední dotaz, zda své dětství považuje paní Janyšová za šťastné, odpověděla: "Samozřejmě, je to mé dětství. Mé vzpomínky na rodiče, kamarády. Víte, my jsme to jako děti tak nebraly, hrály jsme si, učily se a snily o budoucnosti."

Naše setkání s protektorátními dějinami a s paní Janyšovou nebylo smutné ani ponuré. Naopak povzbudilo děti v jejich snaze dozvědět se více o minulosti svého bydliště, o obyčejných lidech, kteří prožívali svoje radosti i starosti běžného života v době, která nebyla nejšťastnější. Dobu, do které se člověk rodí, si nikdo vybrat nemůže.

Zlata banka
Reklama
Petra Samková
Prohlédnout galerii