Kutná Hora - Ve funkci ředitele VOŠ, SPŠ a JŠ Kutná Hora v únoru skončil Jaroslav Načeradský. "V důchodu to je skvělé. Jsem pravý důchodce, nic nestíhám," poznamenal s humorem sobě vlastním dnes již bývalý ředitel školy. "Jako učitel ve škole působil čtyřicet let od roku 1978, do školy jsem ale poprvé nastoupil před 53 lety 1. září 1965 jako student. Se školou jsem spojil prakticky celý svůj život," dodal.

Takže jiné zaměstnání, než to učitelské jste neokusil?
Začal jsem pracovat jako energetik v kolínské nemocnici. Jelikož můj táta byl učitel a ředitel základní školy, měl jsem chuť školství zkusit. A tak jsem po třech letech, v roce 1978 nastoupil na průmyslovku.

Bylo školství dobrou volbou kariéry?
Nelituji. Kutnohorská škola je hezká a myslím, že stále s dobrou pověstí. Kolegové byli vždycky fajn. Myslím, že jsem vycházel vždy dobře se studenty i studenti se mnou.

Jak se z vašeho pohledu změnili studenti střední školy za posledních čtyřicet let?
Nesouhlasím s tvrzením, že studenti jsou stále horší. Myslím, že jsou jiní. Jsou jiní proto, že je formuje společnost, dále se vyvíjí technika a technologie. Studenti v dnešní době jsou jiní, ale určitě ne horší nebo lepší, než byli před čtyřiceti lety.

Právě s vývojem techniky a technologie se také určitě změnila náplň výuky na střední průmyslové škole...
Trochu ano. Ale kutnohorská škola vždy stavěla na automatizační a sdělovací technice a na tom se nic nezměnilo. Už v době, kdy jsem v šedesátých letech školu studoval, měli jsme automatizační a sdělovací techniku, i když se tyto předměty jmenovaly v průběhu doby třeba jinak. V současné době do studia přibyly hlavně počítače.

V současné době plné robotů a automatů nabývá právě automatizace ještě vyšší význam...
Automatizace na kutnohorské škole byla vždycky na vysoké úrovni, a to hlavně zásluhou mých kolegů, zejména Ing. Luďka Kohouta, který ve škole působí dlouhá léta. Vybavením, učebními osnovami i náplní odborných předmětů jde škola s dobou. S automatizací pokračuje i vyšší odborná škola.

Jaký je zájem o studium na vyšší odborné škole?
Představovali bychom si větší zájem. Je to dané tím, že po vystudovaní vyšší školy má absolvent titul DiS. za jménem. Dnes ale chce mít každý titul před jménem, minimálně Bc. a proto drtivá většina zkouší vysokou školu. Někteří se potom vrací k nám na VOŠ, když se jim na vysoké škole nedařilo tak, jak by si představovali. A přitom zájem zaměstnavatelů o naše absolventy je trvale velký.

Zaměřením školy je jasné, že jde především o studium pro chlapce. Je chlapecký kolektiv jiný než smíšený?
Když jsem na této škole začínal, studovalo výrazně více děvčat. Ve třídě byla i polovina dívek. To už nikdy nebude, ale více děvčat by určitě prospělo. Kluci se před nimi chovají přece jen kultivovaněji a slušněji, někteří se i předvádí. Je samozřejmě lepší, když ve škole potkáváte i studentky. Opačný problém mají zase třeba na zdravotních školách, kde je převaha děvčat. Je fajn, když je kolektiv smíšený a vyvážený.

Politici často diskutují nad systémem školství - jaký názor má na školství v ČR dlouholetý praktik?
Prvním problémem středního školství je, že existuje příliš mnoho škol, které nabízí maturitní obory. Po roce 1990 se na hodně školách povolilo maturitní studium, tím ale klesala úroveň maturitní zkoušky. Stát se to snaží dohnat státní maturitou, ovšem tím srovnává nesrovnatelné - nemůže existovat jedna stejná maturita pro gymnázia, střední odborné školy a učiliště nebo nástavby na učilištích. Také je to dáno tím, že studenti různých typů škol mají předepsanou různou hodinovou dotaci maturitních předmětů. Buď by se mělo upustit od maturit na učilištích, anebo zavést minimálně dvouúrovňovou maturitu.

O absolventy průmyslových škol mají firmy v regionu zájem, absolventi asi nemají problém s uplatněním...
Když absolvent kutnohorské průmyslovky chce najít zaměstnání, tak ho určitě najde. A to bylo i v minulosti, dnes je situace ještě výraznější vzhledem k nedostatku pracovních sil. Ale i v době, kdy taková konjuktura nebyla, studenti uplatnění v oboru našli. Když ovšem netrvali na tom, že budou pracovat v Kutné Hoře nebo v Kolíně a že půjdou od maminky kousek dál. Studentům jsem doporučoval, že by za prací měli jít po republice kamkoliv. Tam by měli rok, dva vydržet, získat praxi a potom si mohou začít hledat místo třeba i poblíž bydliště.

Jak jsou úspěšní absolventi kutnohorské průmyslovky na vysokých školách?
Úplnou zpětnou vazbu bohužel nemáme. Ve studiu na vysoké škole zkouší pokračovat zhruba 75 - 80% studentů, ale už nemáme možnost se dozvědět, jestli byli úspěšní nebo ne.

Za čtyřicet let jste byl určitě svědkem různých situací, jaké je to potkávat se s bývalými studenty?
Zážitků mám mnoho, některé se nedají ani publikovat. Samozřejmě mám vždy radost, když se absolventi přijdou do školy podívat po několika letech nebo jsem byl vždy rád, když jsem bývalé studenty mohl provádět po škole při jejich abiturientských sjezdech. Člověk se má potom možnost dozvědět, jak si vedou. Když se potkáte se studenty, kteří na kutnohorské průmyslovce maturovali před šedesáti lety a ti chválí školu, že jim dala dobrý základ, je to určitě potěšitelné. Také mě těší, když absolventi se po dvou, třech letech studia na vysoké škole u nás staví a říkají, že nemají problémy, že jsou dobře připraveni.