Kutná Hora - Při červnovém závěrečném večeru v Tylově divadle se ZŠ T.G. Masaryka oficiálně rozloučila s učitelem a bývalým ředitelem Karlem Ptáčkem. "V jedné škole jsem byl od roku 1972, pocity mám hodně smíšené," přiznal a dodal: "Stýská se mi. Člověk cítí, že by ještě mohl, na druhou stranu se věk zastavit nedá. Za pětačtyřicet let mi škola přirostla k srdci a budu ji sledovat pořád - jak se jí vede a co se tam děje."

Ztrácí se komunikace mezi dětmi

Pětačtyřicet let v jedné škole - co všechno se v základním školství změnilo?
Dříve bylo více nadšení. Pro všechno. Když nebyly mobily a počítače, bavily se děti jinak: Více sportovaly, více spolu komunikovaly. Dnes spolu komunikují přes mobily a to není dobré. To se mi vůbec nelíbí.

Nyní se hodně mluví o "vyhoření" učitelů - jak tento problém vnímáte z pohledu dlouholeté praxe?
Počáteční nadšení učitelů postupně mizí, věřím, že ti, co učí plné úvazky, musí být strašně unavení. Také dnešní děti a někteří rodiče nemají k učitelům odpovídající přístup. Když jsem já přinesl domů poznámku za zlobení, tak jsem doma chytil ještě "jednu" a běda, kdybych řekl, že za to může učitel. Dnes za to učitel může téměř vždy, rodiče podobné věci řeší ve škole, vyhrožují a jejich dítě je "svaté", doma přece nezlobí.

Platí toto tvrzení obecně o všech dětech a rodičích?
Stoprocentně určitě ne, ale tento jev se šíří společností hodně moc. Rodiče se dnes zastávají dětí a dávají vinu škole. Výchova by ale měla začít především v rodině. Dnes se dětem dělá spousta úlev, zametá se jim cestička a to není dobře. Děti znají, jaká mají práva, ale už neví, jaké jsou jejich povinnosti. Připadá mi, že jim život dnes hodně ulehčujeme.

Opravdu je na tom postavení učitele ve vnímání veřejnosti tak špatně?
Proti minulé době se postavení učitele ve společnosti určitě zhoršilo. Učitel je dnes ten, který musí děti naučit, musí je vychovat a vše udělat. Význam rodiny je tím upozaděný a pro většinu rodin nejsou učitelé - ne vždy, ale většinou - osobnostmi.

Ve školství jste zažil několik generací - čím je špatný vztah rodin s učiteli způsobený?
Určitě dobou. Dnes už vychovává děti generace, která přišla po revoluci. V devadesátých letech byla doba hodně uvolněná, panovalo všeobecné nadšení. Někteří lidi si začali myslet, že demokracie znamená to, že si mohou všechno dovolit a zapomněli na nějaká pravidla. A tito lidé dnes vychovávají své děti.

Jaké jsou vztahy mezi dnešními dětmi?
Když vidím facebooky, instagramy a další, co si tam děti píší mezi sebou, co píší o učitelích... To je nový typ šikany, není to vůbec hezké.

Jak se podobné záležitosti dají řešit - dá se myšlení děti změnit?
To je těžká otázka. Asi by se musela zpřísnit pravidla a to ve všem. Hodně jsou pošramocené vztahy v rodinách - zažil jsem situaci, že dítě zavolá na linku důvěry a stěžuje si na rodiče, že ho nechtějí pustit třeba do kina. Dětem se společnost hodně podřizuje. Nejsem proti tomu, aby se dětem tzv. povolovalo. Každý chceme, aby se měly dobře, aby se měly lépe než my. Na druhou stranu by se měly naučit pravidla a přijímat povinnosti. Plnění těchto povinností by se od dětí mělo důsledně vyžadovat.

Svou kariéru jste nezasvětil nejen škole, ale také sportu, zejména atletice - nenabízí ta pravidla právě třeba sport?
Sport ve výchově pomoct určitě může. V atletickém oddíle máme v současné době opravdu hodně dětí. Ale to jsou malé děti, které přivedli většinou rodiče a uvidíme, co z nich vyroste, kolik jich u sportu zůstane. Obecně je velký úbytek mládeže ve věku 14 - 15 let, kdy skončí základní školu a mění se jim život. Na tréninky už je nevozí maminka a jde o to, kdo u sportu vydrží. A to neplatí jen v atletice, to platí všeobecně ve všech sportech, včetně kolektivních.

Pro děti z prvních až třetích tříd chystají v "lichých" letech olympiády speciální soutěže

Nestojí za ztrátou zájmu o sport kolem patnáctého roku i fakt, že se dnes děti specializují od útlého věku a prostě u nich postupem času opadá zápal pro vybranou disciplínu?
Zastávám názor, že do páté třídy by děti měly mít všeobecnou sportovní přípravu. Potom by se samy měly rozhodovat, kterému sportu se budou věnovat dál. Základem všeho je atletika a gymnastika. To jsou skvělé průpravy výbušnosti, síly, rychlosti, vytrvalosti a obratnosti - to jsou vlastnosti důležité pro všechny sporty. Specializace dětí od pěti let není dobrá ani pro samotný fyzický vývoj dítěte.

Pro zájem dětí o sport je určitě výborný projekt městské olympiády, který jste v Kutné Hoře založil...
Olympiáda v Kutné Hoře běží od roku 2004, byla mým dávným snem. Fakticky jsem ho dlouho nemohl zrealizovat až do doby, než jsem byl zvolen do kutnohorského zastupitelstva a rady. Tehdy nám vyšlo vstříc vedení města a všichni ředitelé škol. Zapojit téměř tisíc dětí po dobu jednoho týdne do mnoha sportů je ve městě hezká a ojedinělá událost. Naši akci uznává už i olympijský výbor, ví se o nás a jsme dávaní za příklad. Chtěl bych tuto akci dotáhnout ještě dále, pod mým vedením alespoň do desátého ročníku. Pak to bude muset převzít někdo další.

Nejen olympiádě nahrávají zrekonstruovaná a nebo nová sportoviště v Kutné Hoře...
Za to jsme samozřejmě rádi. Podařilo se zrekonstruovat atletický stadion, postavit nová hala, kterou bych si přál, aby se dokončila. Chápu, že nejde o tak komerčně zajímavé záležitosti, jsem ale přesvědčený, že takové investice se Kutné Hoře bohatě vrátí jinou formou. Jeden příklad za všechny: V době, kdy na atletickém stadionu v Kutné Hoře byl jen škvárový okruh, jezdily všechny nadějné děti trénovat do Kolína a Čáslavi, kde měly lepší podmínky pro přípravu. To se s novým stadionem radikálně změnilo. A nebo florbalisté a házenkáři, když v Kutné Hoře nebyla hala, jezdili hrát své zápasy do jiných měst. A tak bych mohl pokračovat. Tím přicházeli o diváky a možná i o zájem dalších adeptů pro svůj sport.

Největším cílem olympiády je zřejmě přivést děti ke sportu...
Moje představa byla, že dva roky se děti budou připravovat na školách, v přeborech škol pak budou bojovat o nominaci do reprezentace na olympiádu přesně tak, jak je to v jiných soutěžích. Všchno ale záleží na jednotlivých učitelích tělesné výchovy, jak dokáží děti motivovat, jak je dokáží přípravit, jestli soutěže na svých školách připravují. Všecnno navazuje i na Asociaci školních sportovních klubů, kterou na okrese vedu. Mnoho soutěží škol nyní podporuje přímo i Ministerstvo školství, sportu a tělovýchovy. S dobou nově přibyly i další sporty, čeká nás jednání s učiteli tělocviku a řediteli škol.

Městká olympiáda v Kutné Hoře byla v minulosti odrazovým můstkem pro řadu sportovců, kteří v současné době reprezentují Českou republiku a dosahují špičkových výkonů. Můžete namátkou jmenovat?
Těch sportovců je mnoho, namátkou Martina Kopecká (taekwondo), Aneta Morysková (skok o tyči), hokejista Pavel Musil, který byl letos v reprezentaci, Adam Ťok (plavání), v současné době fotbalová reprezentantka Kristýna Růžičková, skokanka do výšky Denisa Pešová a tak bych mohl pokračovat.

Zaznamenal jste i negativní reakce na olympiádu? Často se například mluvilo například o "řevnivosti" škol nebo o přetahování talentů mezi sporty...
Samozřejmě by mě mrzelo - jako každého trenéra, kdyby nadějný atlet odešel k jinému sportu, ale je hlavní, že dítě chce něco dělat, že se chce pohybovat a sportovat. Problémy byly se sedmým ročníkem olympiády, to jsme dokonce mysleli, že tato akce v Kutné Hoře skončí. Máme nastavenou laťku, kterou určitě snižovat nechceme a nebudeme. Pokud někdo přijde s nápadem na vylepšení, budeme jen rádi, opačným směrem nepůjdeme.

O co konkrétně šlo?
Někteří chtěli do olympiády zapojit děti z prvních až třetích tříd. V časovém rámci olympiády to ale není možné, těmto mladším dětem bychom v "lichých" letech chtěli udělat zhruba třídenní soutěže. Mladší děti jsou zapojení i v jednotlivých sportech - házenkáři mají školní ligu, podobné soutěže chystají atleti nebo florbalisti.

Hodně se také mluvilo o tom, že olympáda je celý den. Olympiáda je velmi náročná na organizaci ve škole v průběhu týdne a stojí na několika učitelích tělocviku. Důležité je ale organizovat i děti, které nezávodí. Dá to trochu práce, na druhou stranu se o olympiádě ví dva roky dopředu. Také není pravda, že by některé děti byly přetěžované. Jednotlivé kategorie mají některé dny volné, jiné sportují třeba půl dne. Myslím, že při hodině sportu za den se nedá mluvit o přetěžování. Na trénincích jsou děti mnohdy vytížené daleko více.

Byl bych rád, kdyby se zastupitelé chtěli a uměli dohodnout

V minulosti jste byl ve třech volebních obdobích v zastupitelstvu Kutné Hory, dvě z toho i v radě. Jak vidíte komunální politiku v Kutné Hoře dnes?
Komunální politiku sleduji, docela bych měl chuť znovu se zapojit do práce. Nemůžu mluvit do toho, jakým stylem se vedlo toto volební období, protože jsem u toho nebyl. Ale podle toho, co se dozvídám a co se dočtu, nebyly vztahy mezi zastupiteli, a to ani v koalici, či opozici takové, jaké by měly být. V zastupitelstvu by měli sedět hlavně lidé, kteří chtějí něco udělat pro město a neměli by koukat na nějaký osobní prospěch. V zastupitelstvu by mělo sedět sedmadvacet lidí, kteří mají chuť udělat něco pro město a hlavně by se měli být schopní a ochotní spolu dohodnout. Měli by respektovat názory jeden druhého, zastupitelé by měli také vystupovat kulturně a neosočovat se navzájem.

To je samozřejmě ideální stav, ale jak tomu bude po letošních komunálních volbách?
Ideální to určitě nebude, když v Kutné Hoře kandiduje dvanáct uskupení. Určitě by bylo dobré, kdyby si lídři těch úspěšných po volbách sedli a společně se dohodli na několika cílech, které potom budou v průběhu čtyř let realizovat. Je jasné, že někdo bude muset trochu ustoupit ze svých názorů.

Je jednou z možných cest, že do vedení a řízení města budou zapojení zástupci všech úspěšných stran?
Jde o to, aby do zastupitelstva byli zvolení lidé, kteří se dokáží dohodnout, aby nešel jeden proti druhému. Také bude záležet na tom, kolik stran se do zastupitelstva dostane, to je těžká otázka. Už průběh volební kampaně ukazuje, jak komplikovaná bude případná komunikace mezi některými stranami. Většinou jsem optimista a věřím, že se do zastupitelstva dostanou kulturní lidé se schopností jednat, kteří spolu dokáží mluvit a také se dokáží dohodnout na prioritách pro město tak, aby Kutnou Horu posunuli dále. V opačném případně se nic neudělá a lidé budou svědky jen hádkám a dohadům. V Kutné Hoře se v minulých letech udělalo dost práce, ale proti některým jiným městům se mi zdá, že je to málo. Věřím, že Kutná Hora má mnohem vyšší potenciál. Proto bych jí chtěl pomoci.