Sokrates asi nepoužíval pojem business. Dnes kmotři a kmotříčci určují co je dobré pro business a co naopak businessu škodí. Demokracie, navíc nehlídaná a bez kontroly lidí, je ideální prostor.

Demokracií dnes nazýváme něco, co dávno demokracií není. Je to technokracie moci v podání politických sluhů a celkově firmokracie nebo korpokracie (od korporace/velká firma). A tak političtí poskokové a posluhovači nejen formou úplatků ale často i víceméně směšných službiček a protislužbiček pouze plní pokyny svých zadavatelů. Ty větší lumpové z toho mají pytle peněz (těch je výrazně méně) a ti ostatní ňoumové drobky co spadnou ze stolu nebo si jen mastí svoje ego a pošramocené dušičky...

Moc se od Sokrata nezměnilo. Ba naopak, je to stále totéž :-).

SOKRATES
Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.

Demokracie, vláda lidu, může být přímá a nepřímá. Přímá demokracie (uplatňovaná zejména ve Švýcarsku, v jisté míře i v Dánsku) znamená, že občané přímo rozhodují o politických záležitostech svého státu či správního celku. Jelikož je tento způsob vládnutí technicky značně náročný, většinou se v praxi používá systém demokracie nepřímé, tj. voliči na základě svých preferencí volí své politické zástupce, kteří hájí zájmy své voličské skupiny. Politický zástupce se o své místo uchází pomocí informační kampaně, ve které lidu představuje svůj politický program. Neplní-li pak zvolený zástupce svůj program a nehájí-li zájmy svých voličů, jde o selhání systému.
V raných fázích demokracie se v některých zemích běžně stávalo, že podobná selhání řešil rozlícený dav s vidlemi.