Kolín - Téměř pět let byl nedílnou součástí týmu. Sice nedával koše, ani na ně nepřihrával. Když bylo ale potřeba, byl připravený zasáhnout. Marek Balog se po delší době rozhodl vrátit zpátky domů. Na Slovensko. Vítězné prosincové utkání proti Ústí bylo jeho posledním, kdy byl oficiálním lékařem kolínských basketbalistů. Po něm od vedení klubu převzal dárek na rozloučenou a naposledy si sedl na židli, těsně vedle hráčů. 

„Mé rozhodnutí je rodinného charakteru. Pocházím z okolí Košic a vracím se domů,“objasnil třiatřicetiletý muž. 

Jak budete vzpomínat na Kolín? 

Jenom v dobrém. Velmi se mi tady líbilo. Dokonce jsem se už jednou vracel ze Slovenska zpátky do Kolína. V nemocnici jsem strávil téměř osm let. Město mám rád. Basket jako sport taky. Takže pro mě bylo velice příjemné, že jsme mohl dělat lékaře u basketbalového týmu. 

Vy sám jste někdy aktivně sportoval? 

Hrál jsem fotbal, ale nebylo to na žádné vysoké úrovni. Jenom tak na vesnici. 

Během pěti let jste poznal spoustu hráčů. Na které budete nejvíc vzpomínat? 

Spíš jsou to starší hráči. Když bych ale měl jmenovat konkrétně, tak je to určitě David Machač, kterého znám nejdéle. Hodně jsem spolupracoval se Standou Zuzákem. Ten měl pořád nějaké zranění (směje se). Oblíbil jsem si i Láďu Horáka. To je hodně sympatický kluk. 

Jaké nejhorší zranění jste za tu dobu musel řešit? 

Naštěstí nic vážného. Hráč si například vykloubil rameno. Nebo musel na šití. Byly to spíš běžné případy. Nikdy to nebyl úraz, kvůli kterému by hráč musel skončit se sportem. Trošku horší případy přišly až tuto sezonu. Například Lukáš Rovenský, který musel na plastiku kolena. Díky tomu pro něj sezona skončila. 

Vracíte se na Slovensko. Budete se kromě vaší profese v nemocnici nadále věnovat sportu? 

Určitě bych chtěl dělat něco podobného, co jsem dělal v Kolíně.