Kutná Hora - Jaroslav Kulhavý, olympijský vítěz ze závodu horských kol, udělal svým výkonem radost celé České republice. Málokdo však ví, že radost udělal i kutnohorskému rodákovi, Ivanu Sovovi, který se lvím dílem podepsal na znovuzrození pohaslé hvězdy juniorského mistra světa a Evropy.

Jak vlastně začala vaše spolupráce?
S Jardou jsem se prvně potkal v Kolínském teamu CCC Polsat, kde jsem pomáhal Honzovi Slavíčkovi s mládeží. Po hvězdné juniorské sezóně pak odešel do profi stáje v Itálii. Někdy začátkem další sezóny jsem zavolal tehdejšímu manažeru italské stáje, jak se Jardovi daří. Odpověď byla 50 na 50, vyhrál sice Italský pohár, ale vázne komunikace a i názory se liší. Proto jsem okamžitě nabídl pomoc jazykovou a hlavně znalostí italského profi prostředí. Začal jsem s Jardou objíždět zbytek sezony. Výsledky byly jak na houpačce, přesto se nám podařila nominace na OH v Aténách. Konec sezóny byl, ale velkým rozčarováním a bylo třeba jednat. Kontrakt byl velmi nevýhodný a Jarda ztrácel chuť pokračovat v kariéře. V té době jsem zahájil jednání o ukončení kontraktu a po třech měsících usilovného boje s italským zaměstnavatelem byl kontrakt úspěšně rozvázán.  Již na zpáteční  cestě z Itálie jsem měl telefonický rozhovor s Jaroslavem Žitným a padlo rozhodnutí: vytvoříme společně vlastní tým pro Jaroslava Kulhavého, Michelin MTB team Kutná Hora.

Bylo to správné rozhodnutí? Vždyť v té době měl Jarda nálepku nespolehlivého sportovce a rebela.
Po zkušenostech,  které jsem za těch pět let spolupráce získal, bych do toho už nikdy nešel. Věděl jsem své, jezdil jsem sám vrcholově na kole, otec byl skvělý cyklista a trenér, bratr výborný cyklista, celý život jsem tedy zasvětil cyklistice. Věřil jsem svému instinktu, Jarda je prostě geniální závodník a navíc má ve vínku obrovský díl talentu. Bohužel vše dokázal zazdít svým nepředvídatelným chováním rebela. V České republice nebyl nikdo, kdo by byl ochoten s Jardou spolupracovat,  byli jsme v té době spoustě "odborníkům" k smíchu, Pat a Mat, tak nás pojmenovali. Výsledky se navíc v prvních dvou letech nedostavovaly, bylo to velmi frustrující období. Snažili jsme se vlastními silami, pak jsme požádali i trenérské kapacity, nic platné. Nakonec jsme si vymezili jisté mantinely a nechali jsme na Jardovi jeho tréninkový systém a rozložení závodů. Rozhodně se vyplatilo jezdit do Itálie na závody, kde v té době startovala celá světová špička spolu s ikonou horských kol, Julianem Absalonem. Tím jsme ukázali i ostatním, že pokud se chceme rovnat se světovou konkurencí, musíme za ní jezdit. Až budeme světovou velmocí, oni budou jezdit za námi. Což se dnes již potvrzuje.

Nakonec tedy výsledky přišly? Kde byl tedy "zakopaný pes"?
Jarda potřebuje být doma v Čechách, trénovat podle svých pocitů, zde je zcela na místě smeknout pomyslný klobouk, jak dokáže poslouchat své tělo, které navíc funguje zcela jako mimořádná laboratoř. Již jsem zde naznačil, bylo třeba pouze zajistit finance, starty v zahraničí a nemluvit mu do tréninku a života.

Co bylo tedy Vaším zklamáním?
Jarda vždy hovořil jen o sobě, jak vše dokázal sám. Žádné slovo díků, žádná společná radost z dosažených cílů. Bez týmu kolem sebe by nebyl tam, kde dnes je a na tuto skutečnost zapomněl. V tomto jsem absolutně zklamán a to mě utvrdilo v mém rozhodnutí, že se již nechci podílet na žádné profesionální spolupráci. Je mi lépe v kruhu svých kamarádů z nově založené KH Tour, kde se snažíme pomoci dětem a mládeži. Zde zcela vidím svou budoucnost, při výchově mladých talentů cyklistiky, byť i jen výkonnostních!

Co závěrem dodat?
Nic! Snad jen, že již vše přebolelo a věřím že Jarda ještě nějaký skvělý úspěch přidá, samozřejmě,  že to myslím jako velkou pomoc celému zástupu příznivců horských kol.