Blíží se neblahé výročí 16. března 1939. Tak jsem se neubránila nepatrnému komentáři.

Jsou slova, která nás vyburcují i po více než sedmdesáti letech. Která nás donutí se zamyslet, jak se ta historie neustále opakuje. A lidstvo, ač si myslí, jak je chytré, se stále ještě nepoučilo. Když jsem narazila na proslov ministra školství a národní osvěty Emanuela Moravce u příležitosti třetího výročí protektorátu Čech a Moravy, přesně to mne jako první napadlo. Pokus sjednotit evropské státy do jednoho celku, dobrovolně nebo přes mrtvoly. Již potřetí. Rakousko-Uhersko, Třetí říše a nyní EU.

Tento proslov jsem nalezla v časopise Podoubraví z roku 1942. Československo již tři roky strádalo ve válce. Lidé byli popravováni, zavíráni, prostě byla válka. VÁLKA! A ministr školství, Čech, sepsal tento projev. Toto je jen část.

„ Když jsem byl ve vašich letech, svět klímal, nic se nedělo. Proto jsme utíkali do historie, abychom sbírali silné dojmy, abychom prožívali velké chvíle. Oč jste vy bohatější! Žijete v době, kterou minulost ve velikosti ještě nepřekonala. Dnešek je epopejí, jakou největší básník ještě nevyzpíval. Ani nevíte, jak často se stydím za malověrné Čechy. Ze všech stran jsem český problém v Nové Evropě zevrubně prohlédl, jako zkoumáme chumáč trávy, kam nám zapadl poslední peníz. Přitom jsem narazil často na malověrnost a přízemní duši bouřícího se raba. Ve skutečnosti nikdo z nás otroky nedělá. Pouta jsme si vložili na svá zápěstí jedině sami tím, že řada zbloudilců nepřijala nové poměry jako českou výhru, nýbrž jako omezení. Jak jinak by bylo zde v naší domovině vše vyhlíželo, kdyby český lid věrně a poctivě zachoval závazky, které jeho jménem převzal pan státní prezident k Velkoněmecké říši. To, nač si mnohý stěžuje, není zaviněno ničím jiným, než skutečností, že český člověk v určitých případech se nechoval tak, jak úmluva ze 16. března 1939 mu přikazovala. Je přirozené, že proti věrolomným musí být tvrdě zakročeno. Čechy nikdo nepodrobil, nezlomil. Požádali o ochranu veliký německý národ, když je Západ podle zradil. V památném dnu 16. března 1939 obě strany vzaly na sebe veliké závazky. Český národ převzal veliké povinnosti k Říši a Říše mu za to poskytla ochranu takové síly, že jí není rovné v dějinách. Česká mládež musí vidět dále, než její otcové. Tato mládež musí být odvážnější, pracovitější, věrnější v závazcích a tvrdší v citech. Česká mládež musí svou víru v budoucnost národa spojovat jasně a bez výhrad s naprostou věrností k Velkoněmecké Říši, která je, byla a bude státem Čechů, jehož nedílnou součástí je naše česká drahá domovina.“

Co jsem chtěla tímto říct? Že vždy byli vlastenci a vždy byli zrádci vlastního národa. A jen pro úplnost musím dodat, že Emanuel Moravec spáchal 5. května 1945 sebevraždu. Bylo mu jasné, že by byl stejně později popraven za vlastizradu.

Lenka Bochníčková