Kutná Hora - Trenér mužského A týmu Jan Třískala odtrénoval v neděli 3. září svůj třístý zápas na lavičce Kutné Hory.  O jeho začátcích, na co rád vzpomíná, kde vidí florbal v Kutné Hoře za pět let a mnoho dalšího si můžete přečíst v obsáhlém rozhovoru.

Ahoj Honzo, už dlouhou dobu působíš ve vedení kutnohorského florbalu. Povíš nám na úvod něco o tomto dynamicky se rozvíjejícím sportu ve "Městě dvou katedrál"?
Florbal v Kutné Hoře je sport, který se dělá na území našeho města, myslím si, nejlépe ze všech. Bohužel podle mého názoru nás město stále hodně opomíjí, zejména ve srovnání s místním fotbalem a hokejem. Jsem přesvědčený, že podpora města by vzhledem k našim výsledkům a práci s mládeží měla být daleko větší. Kdybychom na vzájemných vztazích nepracovali, byla by situace ještě horší.

Před florbalem ses dlouho věnoval aktivně fotbalu. Kdy přišel moment výměny kopaček za sálovky a proč se tomu tak vůbec stalo?
Těch pohnutek bylo více, ale všechny přišly v podstatě ve stejnou dobu. Zaprvé jsem začal spolupracovat s paní Marií Blahníkovou na ZŠ Jana Palacha a florbal a děti okolo něj mě naprosto pohltily. Najednou jsem viděl, že se sport dá dělat za relativně nízkých nákladů, čistě a bez nátlaku. Zadruhé jsem viděl, jak funguje ve fotbale i na nejnižší úrovni korupce, která mu strašně škodí. Rád na fotbal vzpomínám, ale je to pro mě uzavřená kapitola.

Měl jsi ze začátku svého působení spíše hráčské nebo už trenérské ambice? Přibliž nám tu dobu…
Já jsem hráčské ambice neměl, ačkoliv jsem mohl za B tým hrát. To mě ovšem úplně nenaplňovalo. Od počátku se cítím daleko více jako trenér než jako hráč.

Před více než dvěma týdny jsi překročil hranici 300 zápasů v z pozice trenéra Kutné Hory. Je nějaký duel, na který velmi rád, nebo naopak velmi nerad vzpomínáš?
Všeobecně platí, že na ošklivé zážitky člověk časem zapomene a já nejsem výjimkou. Snažím se na ty negativní události nevzpomínat. Každopádně když se prohraje, nemůžu spát a říkám si, co se mohlo udělat jinak. Naopak těch krásných zápasů je spoustu a jen jeden nedokážu s jistotou vybrat. Dalo by se říci, že radost ze hry u dětí mám asi nejraději z celého florbalu. Z poslední doby si určitě detailně vybavuju Olympijské hry dětí a mládeže v Brně, kdy jsme odehráli s výběrem Středních Čech neskutečné zápasy a nakonec turnaj vyhráli. V semifinále jsme přejeli před domácím publikem velkého favorita z Jihomoravského kraje a finále porazili super silnou Prahu, to si budu asi dlouho pamatovat. Ten týden potom mi přišlo tolik gratulací a nabídek jako nikdy v životě. Také v mužské kategorii mám z každé výhry obrovskou radost, zaprvé většinu těch kluků znám od mladého věku a za druhé, protože Kutná Hora je pro mě srdcovou záležitostí.

Tvá trenérská pozice je opravdu flexibilní, téměř každý rok trénuješ jiný tým. Na který z nich nejraději vzpomínáš a proč?
Každý rok trénuji jiný tým hlavně z důvodu nedostatku trenérů. Vždy, když  bylo potřeba, nastoupil jsem na neobsazené místo já, protože nám trenéři jednoduše chybí. Na druhou stranu za poslední dva roky jsme oproti jiným klubům na výchově trenérů hodně zapracovali. V rámci florbalové unie pracuji s elitními oddíly Vysočiny a jižních Čech a v tomto oddílu jsme v Kutné Hoře jednoznačně před nimi. Jinak velmi rád vzpomínám na tým starších žáků, kdy jsem ze začátku měl k dispozici 6 nebo 7 hráčů a byla to skutečně bída. Postupně přišli hráči z Uhlířských Janovic a ze škol, které jsem oslovil a ten tým se nakonec vyšvihl až někam do třetího výkonnostního koše a hrál skvělý florbal. Tam to bylo hodně o týmu a o radosti ze hry. A samozřejmě se nedá zapomenout na generaci, která jeden rok vyhrála druhou ligu dorostenců a hned následující ročník ovládla druhou ligu juniorů. S tímto týmem jsme dokonce bojovali o extraligu juniorů, což je na takhle malé město obrovský úspěch a já doufám, že brzy vyroste další generace, která to přinejmenším zopakuje.

Kromě Kutné Hory působíš také na různých pozicích ve florbalové unii. Jak moc těžké je skloubit sportovní život s tím osobním?
Možné to je jen díky tomu, že manželka, když si mě brala, věděla, že si bere i florbal. Vychází mi naprosto vstříc a máme výborný vztah, skoro jako z nějakého filmu. Nyní už pracuji pro unii a musel jsem volené pozice opustit, což mě mrzí, byla to zajímavá práce, nicméně to je život. Všechno je to o prioritách, které si každý musí nastavit. Buďto může někdo dělat všechny věci a bude je dělat špatně, nebo dělat věci dvě, ale pořádně.

Jak moc velký vliv bude mít podle tebe vliv výstavba nové sportovní haly na místní florbal? Při takovém počtu družstev musí být náročné zajistit místo pro trénování…
Jsme si vědomi toho, že nám už nejméně dva roky v tomto ohledu ujíždí vlak. Potřebovali bychom trénovat třikrát týdně v hale a jednou všeobecnou přípravu, čehož nejsme schopni ve většině kategorií docílit. Jsou nám často nabízeny časy od osmi hodin večer, což je pro děti školního věku nereálné. Někde dá například správce haly přednost tenistům, kteří si jdou zahrát, jen jak se říká „na žízeň“ a na nás není brán zřetel. Jediný, s kým si spolupráci nemohu vynachválit je pan Vobořil v hale BIOS, který se nám snaží vždycky vyjít vstříc. Hala bude mít obrovský přínos pro všechny halové sporty v Kutné Hoře, pokud budou jejich kluby pracovat dobře. V kutnohorském florbalu bych velmi uvítal osobu, která by se oddílu věnovala na plný úvazek a mohla se starat o všechny týmy naplno. Amatérsky už se nemáme moc kam posouvat…

A na závěr jeden pohled do budoucnosti. Kde vidíš kutnohorský florbal za 5 let?
Spoustu lidí v Kutné Hoře přemýšlí o určitém sportu pouze v horizontu jedné sezóny. Já se snažím dívat minimálně dvě nebo tři sezóny dopředu, takže doufám, že budeme mít opět plnou strukturu v chlapcích a budeme hrát Národní ligu v mužské kategorii, nejlépe ve vlastní hale. Dále věřím, že se Josefu Chalupovi a Šárce Charvátové povede plně rozjet také ženskou strukturu, jelikož v našem městě nemají dívky velký výběr sportovního vyžití. Budeme na tom pracovat, jelikož chceme, aby k nám dívky chtěly a aby je to u nás bavilo. Přelomovým bodem bude domácí zázemí, s čímž snad půjde ruku v ruce větší podpora města. Abych to shrnul: domácí hala, domácí zápasy, dostatečné místo pro tréninky, plné struktury v obou kategoriích, dostatečná podpora města a budu šťastný. Rád bych pak chodil do nové haly a mohl spokojeně sedět na tribuně a užívat si fungující kutnohorský florbal.
Děkuji za rozhovor.