Trenér Jaroslav Bochníček: „Rád zkouším a vymýšlím nové věci“

7. únor 2018, 08:56

Kutná Hora - Jaroslav Bochníček dosáhl nedávno úctyhodné mety tří set zápasů z pozice trenéra FBC Kutná Hora. Florbalem opravdu žije, téměř každý všední den tráví nějaký čas v tělocvičně trénováním družstev FBC a víkendy jsou plně vyhrazeny zápasům a turnajům. O svých zkušenostech a také budoucích vizích vypráví v následujícím rozhovoru.   

Ahoj Jardo, nedávno jsi dosáhl hranice 300 odkoučovaných zápasů na lavičce FBC Kutná Hora. Co pro tebe tato meta znamená?
Ahoj, v první řadě bych rád poděkoval celé své rodině za podporu. Vím, že to se mnou nebylo občas jednoduché. Tolik zápasů, to je vydatná porce emocí. Trenéřina přináší jak radostné okamžiky, tak samozřejmě i smutné, úspěchy či neúspěchy. Je to sport… a jsou to občas nervy!

Florbal mě baví, mám kolem sebe fajn lidi, je to moje taková velká druhá rodina. Jsem za každý zápas rád a této hranice si nesmírně vážím a mám k ní určitý respekt. Těší mě také fakt, že 300. zápas byl vítězný.

Jak ses vlastně k trénování dostal?
Když se zakládala kategorie juniorek, měl jsem na starost náborový trénink. Na nábor dorazilo přes 30 nadšených zájemkyň, které měly chuť hrát a vyzkoušet si pro většinu relativně nový sport. Nakonec jsem u týmu zůstal jako trenér, moje florbalová kariéra dostala nový impuls. Přede mnou tak stála nová výzva, nová zkušenost, za kterou jsem dodnes vděčný. Do soutěže jsme se ale přihlásili až druhý rok. První rok byl tzv. zkouškový. Mnoho tréninků a pár zápasů, turnajů. V týmu byla spousta šikovných holek a jsem rád, že většina z nich stále aktivně hraje.

Popiš nám svou funkci v klubu?
V oddíle působím jako trenér mužského béčka a zároveň se starám o chod webových stránek a správu sociálních sítí. Po skončení u družstva žen jsem se přesunul k trénování mužských týmů. Víceméně jsem u mužského céčka, potažmo béčka, působil jako hrající trenér. Je to sice namáhavá a nevděčná role, ale pokud máš kolem sebe dobrou partu lidí, dá se to skloubit.

S takovou porcí zápasů už máš, dalo by se říct, dost zkušeností. Co je pro tebe nejtěžší součást toho být trenérem?
Co si budeme nalhávat, je to role hrajícího trenéra. Jak jsem již zmiňoval je to nevděčná role, kterou jsem si ale vybral sám. Za tu dobu jsem se setkal se všemi možnými ohlasy. Spojení kamarád – trenér není ale někdy na škodu.

Je nějaký speciální zápas, na který rád vzpomínáš?
Samozřejmě, že těch zápasů je spousta, ale abych jeden vypíchl, to asi ne. Každý zápas mi něco dá, ať prohrajeme, či vyhrajeme. Pro mě je důležité, aby v týmu byla dobrá parta a všichni táhli za jeden provaz, to se pak trénuje jedna radost.  

Máš nějaký trenérský vzor? Snažíš se od někoho přebírat trenérské prvky?
Každý trenér je svým způsobem něčím význačný. Snažím se čerpat hlavně z vlastních zkušeností, občas se ale nechávám inspirovat trenérskými kolegy. Je nezbytnost se však neustále zdokonalovat, florbal se posouvá dopředu a je potřeba si rozšiřovat svůj rozhled. Rád zkouším a vymýšlím nové věci. Všechno to je jenom ale o přístupu a motivaci.

Kde vidíš kutnohorský florbal za pět let? Bude mít stavba nové haly velký vliv na místní klub?
Hala bude jednoznačně přínosem. Více se dostaneme do podvědomí lidí a florbal získá na ještě větší popularitě. Myslím si, že za pět let bude oddíl opět o kus dále. Plná struktura mládeže, kvalitnější tréninky ve větší hale, lepší a aktivnější přístup členů. Bez poctivé práce to však nepůjde. Pevně věřím, že z domácí haly uděláme nedobytnou tvrz, kam se lidi budou chodit rádi dívat na atraktivní sport.

Jaké máš ambice do budoucna?
Jako každý člověk, nějaké cíle mám a vím, že to nebude lehké, čeká mě vydatný kus poctivé a zodpovědné práce. Momentálně je však prioritou prodloužení licence a sebezdokonalování. Doufám, že číslo odtrénovaných utkání ještě poroste. Florbal je náš život, proto ho tak milujeme.

Děkuji za rozhovor.

Jiří Vokřál
vv auto
Reklama
AVE_CZ
Reklama
Trenér Jaroslav Bochníček: „Rád zkouším a vymýšlím nové věci“

Trenér Jaroslav Bochníček: „Rád zkouším a vymýšlím nové věci“

7. únor 2018

Kutná Hora - Jaroslav Bochníček dosáhl nedávno úctyhodné mety tří set zápasů z pozice trenéra FBC Kutná Hora. Florbalem opravdu žije, téměř každý všední den tráví nějaký čas v tělocvičně trénováním družstev FBC a víkendy jsou plně vyhrazeny zápasům a turnajům. O svých zkušenostech a také budoucích vizích vypráví v následujícím rozhovoru.   

Ahoj Jardo, nedávno jsi dosáhl hranice 300 odkoučovaných zápasů na lavičce FBC Kutná Hora. Co pro tebe tato meta znamená?
Ahoj, v první řadě bych rád poděkoval celé své rodině za podporu. Vím, že to se mnou nebylo občas jednoduché. Tolik zápasů, to je vydatná porce emocí. Trenéřina přináší jak radostné okamžiky, tak samozřejmě i smutné, úspěchy či neúspěchy. Je to sport… a jsou to občas nervy!

Florbal mě baví, mám kolem sebe fajn lidi, je to moje taková velká druhá rodina. Jsem za každý zápas rád a této hranice si nesmírně vážím a mám k ní určitý respekt. Těší mě také fakt, že 300. zápas byl vítězný.

Jak ses vlastně k trénování dostal?
Když se zakládala kategorie juniorek, měl jsem na starost náborový trénink. Na nábor dorazilo přes 30 nadšených zájemkyň, které měly chuť hrát a vyzkoušet si pro většinu relativně nový sport. Nakonec jsem u týmu zůstal jako trenér, moje florbalová kariéra dostala nový impuls. Přede mnou tak stála nová výzva, nová zkušenost, za kterou jsem dodnes vděčný. Do soutěže jsme se ale přihlásili až druhý rok. První rok byl tzv. zkouškový. Mnoho tréninků a pár zápasů, turnajů. V týmu byla spousta šikovných holek a jsem rád, že většina z nich stále aktivně hraje.

Popiš nám svou funkci v klubu?
V oddíle působím jako trenér mužského béčka a zároveň se starám o chod webových stránek a správu sociálních sítí. Po skončení u družstva žen jsem se přesunul k trénování mužských týmů. Víceméně jsem u mužského céčka, potažmo béčka, působil jako hrající trenér. Je to sice namáhavá a nevděčná role, ale pokud máš kolem sebe dobrou partu lidí, dá se to skloubit.

S takovou porcí zápasů už máš, dalo by se říct, dost zkušeností. Co je pro tebe nejtěžší součást toho být trenérem?
Co si budeme nalhávat, je to role hrajícího trenéra. Jak jsem již zmiňoval je to nevděčná role, kterou jsem si ale vybral sám. Za tu dobu jsem se setkal se všemi možnými ohlasy. Spojení kamarád – trenér není ale někdy na škodu.

Je nějaký speciální zápas, na který rád vzpomínáš?
Samozřejmě, že těch zápasů je spousta, ale abych jeden vypíchl, to asi ne. Každý zápas mi něco dá, ať prohrajeme, či vyhrajeme. Pro mě je důležité, aby v týmu byla dobrá parta a všichni táhli za jeden provaz, to se pak trénuje jedna radost.  

Máš nějaký trenérský vzor? Snažíš se od někoho přebírat trenérské prvky?
Každý trenér je svým způsobem něčím význačný. Snažím se čerpat hlavně z vlastních zkušeností, občas se ale nechávám inspirovat trenérskými kolegy. Je nezbytnost se však neustále zdokonalovat, florbal se posouvá dopředu a je potřeba si rozšiřovat svůj rozhled. Rád zkouším a vymýšlím nové věci. Všechno to je jenom ale o přístupu a motivaci.

Kde vidíš kutnohorský florbal za pět let? Bude mít stavba nové haly velký vliv na místní klub?
Hala bude jednoznačně přínosem. Více se dostaneme do podvědomí lidí a florbal získá na ještě větší popularitě. Myslím si, že za pět let bude oddíl opět o kus dále. Plná struktura mládeže, kvalitnější tréninky ve větší hale, lepší a aktivnější přístup členů. Bez poctivé práce to však nepůjde. Pevně věřím, že z domácí haly uděláme nedobytnou tvrz, kam se lidi budou chodit rádi dívat na atraktivní sport.

Jaké máš ambice do budoucna?
Jako každý člověk, nějaké cíle mám a vím, že to nebude lehké, čeká mě vydatný kus poctivé a zodpovědné práce. Momentálně je však prioritou prodloužení licence a sebezdokonalování. Doufám, že číslo odtrénovaných utkání ještě poroste. Florbal je náš život, proto ho tak milujeme.

Děkuji za rozhovor.

Jiří Vokřál
%gallery%