Soběšín - Postup do třetí třídy v loňském ročníku vybojovali fotbalisté TJ Soběšín. "Docílili jsme něčeho, o co jsme se pokoušeli delší dobu," upozornil trenér Petr Čepelák.

Můžete prosím rozebrat, proč se postup v Soběšíně letos povedl?
Měl jsem na to dobré hráče. Prohráli jsme dvakrát: V Hlízově a v Malíně. V Malíně bylo utkání vyrovnané a šlo o štěstí. V náš prospěch hovořila zkušenost starších hráčů, jako například Sojka z Ratají n. S. nebo Jirsy, či Rejhona z Uhlířských Janovic. To jsou hráči, kteří dokáží podržet balón.

Martin Rejhon ale za celý rok dostal dvě červené karty...
Je to bouřlivák, jako Řepka ve Spartě. Stále cítí nespravedlnost a je ukřivděný. To vyplývá ze hry, rozhodně nikomu nechce ublížit. Jednu červenu kartu dostal ve Zbraslavicích za nějaké postrčení s rozhodčím, který faul na něj odpískal o něco později. V Hlízově se nechal vyloučit hloupě. Celé utkání jsme vedli 1:0 a v posledních deseti minutách to Hlízov otočil. Tam zapracovaly emoce, tam byl vyloučený správně, fauloval zbytečně.

Soběšín nastřílel 98 gólů, co chybělo ke stovce?
Góly nepočítáme, šlo o to, že se nám povedlo poslední domácí utkání s Hlízovem, ve kterém jsme vyhráli 10:0. Na Hlízov byli kluci nažhavení, protože jsme tam na podzim prohráli. Někdy to ve fotbale bývá tak, že do čeho kopnete, to tam spadne. Někdy to naopak nejde. Fotbalovou kvalitu dopředu jsme měli, od zálohy až po útok. Nemůžeme ale počítat, že budeme dávat sto gólů, hlavně je dostávat nemůžeme.

Soběšín měl v soutěži ale nejlepší obranu...
Máme dobrého gólmana, kvalitní a zkušenou obranu. Rejhon a Jirsa prošli vyššími soutěžemi a vědí, o co jde. Jirka Jirsa odešel a můžou odejít další, protože peníze nazbyt nikde nejsou. Na IV. třídu máme rozpočet téměř padesát tisíc, všechno něco stojí: Elektřina, doprava, rozhodčí... Hodně si platíme ze svého, máme dva, tři menší sponzory a pomáhá nám i obecní úřad.

Přijdou do Soběšína nějací noví hráči?
To je problém, mládež se zájmem o fotbal moc není. Pryč je doba sedmdesátých, osmdesátých let, kdy každý kluk v baráku chtěl kopat do míče. Dnes v Soběšíně třeba je deset zhruba pětadvacetiletých kluků, ale radši sedí u počítače. Dnes je také hlavní práce, nikdo se nechce zranit, protože by o práci přišel. V posledních třech letech jsme mužstvo v Soběšíně stabilizovali a teď, když se nám podařilo postoupit, může být problém vyšší soutěž vůbec hrát...

Prý jste s postupem do poslední chvíle váhali...
Naše finanční situace není příliš valná, šest, sedm hráčů máme na hostování. Požadavky mateřských klubů fotbalistů, kteří u nás chtějí hrát, jsou někdy až neúměrné. Pokud bychom nesehnali peníze na hostování, nedalo by se nic dělat a postupu bychom se vzdali. Tým jsme měli složený ze starších hráčů, kterým se do vyšší soutěže už příliš nechce. Chodí si zahrát fotbal jen pro zábavu a čtvrtá třída je pro ně proto ideální. Také jsme uvažovali o soutěži mužů nad pětatřicet let.