Úterý, 30. duben 2024

Leoš Lacina se bude v letošním roce soustředit na boj o paralympijské hry v Londýně 2012

Leoš Lacina (vlevo) se svým reprezentačním kolegou Radkem Procházkou. Foto archiv Leoše Laciny

28. březen 2011, 14:27

(aktualizováno: 28. březen 2011, 14:39)

Kutná Hora - Leoš Lacina, reprezentant České republiky ve sportovní disciplíně zvané Boccia patří k české špičce v kategorii BC4 - určena pro osoby po těžkých úrazech páteře. Hraje za východočeskou TJ Léčebna Košumberk a trénuje v Kutné Hoře. Na Mistrovství světa 2010 v Boccie v Lisabonu hájil spolu s týmovými kolegy Radkem Procházkou a Simonou Kadlecovou barvy České republiky v soutěži párů i jednotlivců. Jak hodnotí světový šampionát?

Jak jste završil loňskou sezonu? Motivovaly vás dobré výsledky z mistrovství světa?
Po mistrovství světa 2010 v Boccie, kde jsme skončili na 7. místě v párech, pokračovala dvěma koly národní ligová soutěž jednotlivců "Český pohár v Boccie" tzv. OZP Cup pořádaná Českou federací Spastic Handicap. Zde se rozhodlo na základě výsledků po čtyřech kolech, kdo bude v příštím roce opět v kádru užší reprezentace ČR. V prosinci mě ještě čekal Mikulášský turnaj v Litomyšli, který je vždy takovou krásnou tečkou za roční bocciistickou sezónou.

Jak jste si vedl?
Docela se mi dařilo. První kolo první ligy se mi sice moc nepovedlo, ale druhé kolo, které je zároveň MČR s mezinárodní účastí už bylo podstatně lepší. V mezinárodní konkurenci jsem se umístil na čtvrtém místě a v českých jednotlivcích, v našem žebříčku jsem skončil třetí. Tímto výsledkem jsem v tabulce OZP Cupu postoupil ze šestého na průběžné 3.místo. Přede mnou byla ještě další kola, proto jsem musel v tom třetím a čtvrtém zabrat, protože soupeři byli o jeden a dva body za mnou. Třetí kolo první ligy OZP Cupu se tentokráte uskutečnilo ve dnech 18. - 19. září v Teplicích. Finálový zápas s klubovým a reprezentačním kolegou Radkem Procházkou jsem sice prohrál a skončil druhý, ale po třech odehraných turnajích jsem si upevnil třetí průběžnou příčku, bodově si polepšil a vzdálil se tak od mých soupeřů.

Ve dnech 16. - 17. října se uskutečnil Národní turnaj OZP Cup v Boccie, 4. kolo I. ligy pro sportovce zdravotních tříd BC1, BC2, BC3, BC4. Turnaj se konal v tělocvičně SOU informatiky a spojů, v Brně - Komín. Čtvrtého závěrečného kola se zúčastnilo až 91 účastníků, z toho 41 sportovců s těžkým tělesným handicapem. V sobotu 16.10. se soutěžilo o postup ze skupiny. V neděli 17.10. probíhaly čtvrtfinálové, semifinálové a finálové zápasy. Pro změnu se opět opakoval finálový duel s klubovým a reprezentačním kolegou Radkem Procházkou. Bylo to velmi vyrovnané finále a za stavu 2:2 musela rozhodnout až extra směna - tiebreak, ve které uhrál bod navíc Radek a zvítězil. Opět jsem skončil druhý. Po čtyřech odehraných turnajích jsem skončil o pouhé tři body za mou reprezentační kolegyní Simonou Kadlecovou celkově třetí.

Soutěžní dny jsou pro vás, všechny sportovce,psychicky asi hodně náročné. Napadá mě otázka. Čím zpestřili organizátoři celou akci?
To je pravda. Dvoudenní soutěž je vždy psychicky náročná a vyžaduje maximální soustředěnost, ale čtvrtým kolem končí OZP Cup a tak postupně tlak v člověku opadává a těší se vyhlášení, proto i závěr celého OZP Cupu patřil tanečnímu vystoupení dětí z Dětského domova z Tišnova. Vystoupily před vyhlášením i po něm a ozdobily a uvolnily tak celou atmosféru. Pět dívek a dva kluci nám ve formaci předvedli tanec pralesních domorodců na transově-šamanskou hudbu. Celkový dojen umocnilo i líčení a oblečení. Vše ukončil street dance s hip-hopovými prvky. Všem se to moc líbilo.

V úvodu jste zmínil Mikulášský turnaj. Jaký byl?
Mikulášský turnaj je úplně něco jiného než Národní ligová soutěž OZP Cup, kde jde o každý bod. Je to takové pravidelné sportovní a přátelské setkání, které již pojedenácté uspořádala Tělovýchovná jednota Léčebny Košumberk v Městské sportovní hale v Litomyšli. Na rozdíl od ligových a jiných velkých soutěží se jej mohou zúčastnit i lidé, kteří sice jsou handicapovaní, ale podle klasifikačních kritérií na bocciu, na sport pro nejvíc postižené, jsou příliš zdraví. Turnaje, na který se sjeli se svítícími rohy a vydařeným čertovským a mikulášským make-upem závodníci z celé republiky, se již tradičně účastní i část z naší reprezentace. Kvůli tomu, aby si všichni zahráli, byli závodníci rozděleni do dvou turnajů: „malého“ pro méně zdatné boccisty a začátečníky, a „velkého“ pro ligové hráče. A i když nešlo o body do OZP Cupu, chtěl samozřejmě každý dosáhnout co nejlepšího výsledku. Já se probojoval až do finále velkého turnaje, kde jsem se střetl s Jiřím Antonínem, který jezdí pravidelně a hraje ze židle. První tři směny byly velmi vyrovnané a já prohrával 1:2. O mém celkovém vítězství 3:2 rozhodla až poslední čtvrtá směna. Atmosféra turnaje byla skvělá, užili jsme si předvánoční náladu a udělali něco pro tělo i ducha. Víte, Boccia není jen výkonnostní sport, ale také relaxace a příležitost pro setkávání. Zároveň může být i zábavou a inspirací pro začínající postižené sportovce.

Mohl byste ještě říci, co vás čeká v roce 2011?
V roce 2011 bude prioritou opět týmová národní a hlavně zahraniční příprava. Tato varianta je sice finančně náročnější, ale pro účast na paralympijských hrách v Londýně 2012 nezbytná. Pro úspěch na mezinárodním poli bude nutné zajistit především účast na kvalitně obsazených přípravných zahraničních akcích párů a tím zlepšit naše výkony a úroveň. Konfrontace se světovou špičkou nás čeká na nadcházejícím Světovém poháru 2011 konaném v Severním Irsku v srpnu. V únoru začínáme s národní ligovou soutěží OZP Cupem, koncem února jedeme v rámci přípravy na otevřené mistrovství Holandska párů – Riverland Cup a v červnu na otevřené mistrovství Anglie párů – Cheshire Cup konané ve Wiganu. Mezi tím se účastním Velikonočního turnaje párů v Litomyšli a MČR v Boccie v Praze. Soutěž párů je důležitá pro nominaci na nejprestižnější akci pro handicapované sportovce, na Letní paralympijské hry 2012 v Londýně, na kterých může startovat v Boccie pouze 7 párů ze světového žebříčku + 1 pár pořádající země. Světový žebříček je sestavován na základě bodů získaných na kontinentálních mistrovství ME 2009, na Mistrovství světa 2010 a na Světovém poháru 2011. V současné době jsme před Světovým pohárem pátí na světě a tedy „krůček“ od paralympiády. Je ale veliká konkurence a rozhodne se právě na Světovém poháru 2011 v Irsku. Proto nepolevujeme ani v individuálním ani v týmovém tréninku.

Dovolte mi toto cestou ještě poděkovat paní Petře Hnátové z občanského sdružení Cesta životem bez bariér a Miroslavovi Roudnému, řediteli základní školy Jana Palacha, že mohu trénovat Bocciu individuálně dvakrát v týdnu dvě hodiny na kurtu základní školy se svou asistentkou, která mě v tomto sportu podporuje. Dále děkuji manažerovi a trenérovi Jaroslavu Hantlovi z TJ lečebna Košumberk za celoroční obětavou práci kolem nás, městu Kutná Hora za finanční pomoc, našim současným sponzorům a příznivcům za podporu. Bez nich bychom úspěchů rozhodně nemohli dosáhnout.