vv auto
Reklama

V Čáslavi přednášela Jiřina Šiklová

9. březen 2017, 07:58

Čáslav - Nejen na založení Charty 77 před čtyřiceti lety zavzpomínala Jiřina Šiklová na přednášce, kterou zorganizoval Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Čáslavi.

PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., socioložka, publicistka a signatářka Charty 77, se narodila 17. června 1935 v Praze v rodině lékaře a učitelky. Vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1956 se vdala, má syna, dceru a sedm vnoučat. Podílela se na Pražském jaru, a proto byla po vstupu okupačních vojsk 21. srpna 1968 propuštěna ze zaměstnání. Poté pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice v  nemocnici. Odborné práce a knihy vydávala pod dívčím jménem Jiřina Heroldová a pod pseudonymy. Po listopadu 1989 založila katedru sociální práce, kterou vedla. Dodnes přednáší na témata gerontologie, sociální problémy minorit, azylantů či uprchlíků. Je zakladatelkou centra a knihovny Gender Studies v Praze. V roce 1995 obdržela Evropskou cenu Žena roku, v roce 1999 od prezidenta Václava Havla Medaily T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku.

Od počátku sedmdesátých let spolupracovala při tajné distribuci zahraničních publikací. Počátkem května 1981 byla spolu s dalšími po prozrazení této činnosti zatčena a vězněna v Ruzyni. Byli obviněni z podvracení republiky a odsouzeni na deset let. Obvinění byli téměř po roce bez soudu, na nátlak francouzského a amerického prezidenta, britské premiérky a především světové veřejnosti propuštěni. Je neuvěřitelné, že organizační talent uplatnila i ve vězení. Pro vězeňkyně uspořádala kurzy angličtiny a němčiny, některé dokonce učila číst a psát, zavedla ranní rozcvičky. Vzpomínky na vězení vydala v knize Omlouvám se za svou nepřítomnost. Kniha je složená z dopisů, kterými se Jiřina Šiklová obrací ke svým dětem a mamince, příteli a dalším blízkým. Činorodost, humor a zájem o druhé je pro ní způsob jak nejen přežít, ale i co nejlépe využít tento „odcizený čas“.

Jiřina Šiklová nežije minulostí, dokonce nemá ráda slovo disident, ale věnuje se současným problémům. Učí, přednáší, je aktivní všude, kde se děje nějaká nespravedlnost. O současné uprchlické krizi říká: „Nejsme ohroženi zvnějšku, ale zevnitř. Z toho mám strach. Bojím se toho, co vzejde ze strachu, který posedl společnost a jehož se chytají populisté. Nebojím se uprchlíků, ale fašizace zevnitř.“ A má právo takto mluvit. Ona si totiž do svého malého bytu nastěhovala na pět měsíců muslimskou rodinu z Čečenska. A pokládá to za samozřejmost, taková je Jiřina Šiklová.

Poděkování a obdiv vyjádřil při diskuzi jeden z účastníků přednášky a jistě vyjádřil pocity všech přítomných: „Paní Šiklová, děkuji vám za to, jaká jste. Jste morálním vzorem nejen pro moje vrstevníky, pro generaci mých rodičů, ale dokonce pro generaci mých dětí!“

Text, foto a video Vladimír Havlíček

Galerie
Předchozí Následující
AVE_CZ
Reklama
V Čáslavi přednášela Jiřina Šiklová

V Čáslavi přednášela Jiřina Šiklová

9. březen 2017

Čáslav - Nejen na založení Charty 77 před čtyřiceti lety zavzpomínala Jiřina Šiklová na přednášce, kterou zorganizoval Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Čáslavi.

PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., socioložka, publicistka a signatářka Charty 77, se narodila 17. června 1935 v Praze v rodině lékaře a učitelky. Vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1956 se vdala, má syna, dceru a sedm vnoučat. Podílela se na Pražském jaru, a proto byla po vstupu okupačních vojsk 21. srpna 1968 propuštěna ze zaměstnání. Poté pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice v  nemocnici. Odborné práce a knihy vydávala pod dívčím jménem Jiřina Heroldová a pod pseudonymy. Po listopadu 1989 založila katedru sociální práce, kterou vedla. Dodnes přednáší na témata gerontologie, sociální problémy minorit, azylantů či uprchlíků. Je zakladatelkou centra a knihovny Gender Studies v Praze. V roce 1995 obdržela Evropskou cenu Žena roku, v roce 1999 od prezidenta Václava Havla Medaily T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku.

Od počátku sedmdesátých let spolupracovala při tajné distribuci zahraničních publikací. Počátkem května 1981 byla spolu s dalšími po prozrazení této činnosti zatčena a vězněna v Ruzyni. Byli obviněni z podvracení republiky a odsouzeni na deset let. Obvinění byli téměř po roce bez soudu, na nátlak francouzského a amerického prezidenta, britské premiérky a především světové veřejnosti propuštěni. Je neuvěřitelné, že organizační talent uplatnila i ve vězení. Pro vězeňkyně uspořádala kurzy angličtiny a němčiny, některé dokonce učila číst a psát, zavedla ranní rozcvičky. Vzpomínky na vězení vydala v knize Omlouvám se za svou nepřítomnost. Kniha je složená z dopisů, kterými se Jiřina Šiklová obrací ke svým dětem a mamince, příteli a dalším blízkým. Činorodost, humor a zájem o druhé je pro ní způsob jak nejen přežít, ale i co nejlépe využít tento „odcizený čas“.

Jiřina Šiklová nežije minulostí, dokonce nemá ráda slovo disident, ale věnuje se současným problémům. Učí, přednáší, je aktivní všude, kde se děje nějaká nespravedlnost. O současné uprchlické krizi říká: „Nejsme ohroženi zvnějšku, ale zevnitř. Z toho mám strach. Bojím se toho, co vzejde ze strachu, který posedl společnost a jehož se chytají populisté. Nebojím se uprchlíků, ale fašizace zevnitř.“ A má právo takto mluvit. Ona si totiž do svého malého bytu nastěhovala na pět měsíců muslimskou rodinu z Čečenska. A pokládá to za samozřejmost, taková je Jiřina Šiklová.

Poděkování a obdiv vyjádřil při diskuzi jeden z účastníků přednášky a jistě vyjádřil pocity všech přítomných: „Paní Šiklová, děkuji vám za to, jaká jste. Jste morálním vzorem nejen pro moje vrstevníky, pro generaci mých rodičů, ale dokonce pro generaci mých dětí!“

Zlata banka
Reklama
Text, foto a video Vladimír Havlíček

Prohlédnout galerii