Žijeme ve svobodné době. Každý z nás může volně hlásat své názory na společenské dění, nikdo nám nebrání kritizovat módu, církev, politiky, výrobu piva, či z balkónu na náměstí zpívat: "Bohorodičko, vyžeň Klause, Zemana, vyžeň oba dva!". Krásné na tom je, že se přitom nemusíme obávat trestního stíhání či jakékoli jiné politické persekuce.

Většina z nás však pamatuje doby, a není to tak dávno, kdy v našem státě vládla nesvoboda. Subjektivní názor byl potlačován a dominovala jen jediná oficiální pravda. Tento monopol na pravdu ničil společnost a omezoval její rozvoj jak na úrovni hodnotové, tak na úrovni ekonomické.

Poslední dobou často slýcháme názory: "Za komunistů se tolik nekradlo!" či "Za komunistů nebyla společnost tak shnilá!". Ačkoliv při pohledu do současných médií podobné názory nevzbuzují příliš velké překvapení, je třeba si uvědomit, že je to právě svoboda, která nám umožňuje lépe vidět společenské zlo, byť může být tento vjem jakkoli nepříjemný. Abychom totiž zlo mohli porazit nebo alespoň zmírnit jeho moc, musíme ho nejprve vidět - jen tak můžeme uvažovat o tom, jak s ním efektivně bojovat. Totalitní nesvobodné režimy vidění zla zakazují a upozornění na jeho přítomnost ve společnosti tvrdě trestají. Kdyby si před třiceti lety nějaký troufalý novinář dovolil napsat článek o špatném způsobu hospodaření města či případně jen o nevhodném oblečení okresního tajemníka, zřejmě by si zajistil přinejmenším vyhazov z práce a možná i pár let nepříliš příjemného životního období. Jednoduše řečeno, pocit některých lidí, že za komunistů byla společnost čistší, je pouze iluzí způsobenou zatajením pravdy, což pramení z nesvobody.

Pokud na zlo tedy nemůžeme upozornit, musíme ho přijmout a nechat růst, což samo o sobě znamená, že toto zlo se zvětšuje a požírá společnost, která zaostává a hnije. Domnívám se, že úpadek společenských hodnot, který je dle mého názoru v našem postkomunistickém světě ve srovnání se světem tradičně svobodným patrný, pak tedy není výsledkem současných změn, nýbrž předešlé doby totalitní, která naši společnost zdeformovala tak, že zatím není schopna svobodu se všemi jejími daněmi přijmout.

Já osobně nejsem pamětníkem dob minulých, přesto a o to víc jsem šťastný, že žiju ve svobodné době a hluboce si vážím výsad, kterých náš národ v posledních dvaadvaceti letech požívá. Být svobodným člověkem je na zemi stále drahým privilegiem, o to silněji je třeba si získané svobody vážit a trvale ji bránit vůči sebemenšímu ohrožení.

Aby bylo možné zajistit funkčnost svobodného systému, tedy hlásat a prosazovat náš svobodný názor, je třeba udržovat jisté mechanismy, které brání vzniku totalitních struktur. Jestliže na úrovni občana neexistuje žádná vyšší instituce, která by nám mohla v našem svobodném vyjadřování a činění bránit a usurpovat si moc nad subjektivní pravdou, na úrovni politické reprezentace je naopak nutné zajistit ochranu svobodného názoru našich volených zástupců. Ve většině městských zastupitelstev je tedy zakotveno v jednacím řádu, že o personálních otázkách zastupitelé hlasují tajnou volbou. Tajná volba zastupiteli umožňuje zcela svobodně se rozhodnout, pro koho bude hlasovat, aniž by byl vystaven nátlaku ze strany svých politických konkurentů. Tento systém garantuje absolutní svobodu rozhodnutí jednotlivých členů a vylučuje vliv neformálních mocenských autorit. Tím že není nutné hlasovat v politických blocích, ale v podstatě hlasuje každý sám za sebe, je zvýšena společenská efektivita rozhodování. Za vlády komunistické strany jsme vídali stovky zástupců s rukou jednohlasně vzhůru, což popíralo jakýkoli smysl zastupitelství a svobody. Dnes slýcháme o neoficiálních praktikách například kandidátů fotbalových svazů, kdy jednotliví delegáti musí v "tajné volbě" fotit své volební lístky a odevzdávat záznam svému kandidátovi. I na oficiální úrovni však stále častěji narážíme na mnohem nebezpečnější snahy některých pseudodemokratů, které mohou fakticky narušit svobodnou povahu naší politické reality. Jedním z takových případů je i nynější návrh radní Dany Vepřkové, aby se v kutnohorském zastupitelstvu rozhodovalo vždy volbou veřejnou.

Návrh Dany Vepřkové je velice nebezpečný zejména s ohledem na skutečnosti, které mu předcházely. V květnu byl totiž tajnou volbou odvolán z funkce místostarosty Karel Koubský po té, co pro demokratické prostředí značně sporným způsobem se svými soukmenovci z Šance pro Kutnou Horu a TOP 09 prosadil rozporuplnou smlouvu s firmou EC Kutná Hora na dodávky tepla. Matematika nám říká, že pro odvolání Koubského hlasoval rovněž někdo z radniční koalice. Starosta Kutné Hory Ivo Šanc se netají tím, že impulsem k dnešnímu návrhu Dany Vepřkové je právě pád Karla Koubského, kterého by podle dostupných informací rád dosadil zpět. Nádech totalitních dob Ivo Šanc zvýrazňuje tvrzením, že po odvolání Karla Koubského "se ani na interních jednáních nikdo neměl k tomu přiznat, že takto chtěl rozhodnout".

S ohledem na tvrzení Ivo Šance je nutno připomenout, že sdružení Šance pro Kutnou Horu je sdružením NEZÁVISLÝCH kandidátů a žádný zastupitel zvolený za toto sdružení nemá jakoukoliv povinnost zodpovídat se ze svého svobodného jednání v zastupitelstvu kterémukoli jinému členu sdružení. Výroky Ivo Šance o vymáhání přiznání a druhotný návrh Dany Vepřkové tak zcela popírají základní principy svobodného jednání a jsem přesvědčen, že jsou v rozporu s filosofií vládnutí, kterou jsme v našem státě před více než dvaceti lety přijali. Přestože politickou sílu v zastupitelstvu my jako občané nyní již nemůžeme ovlivnit, je třeba si uvědomit a jasně ukázat na to, že Ivo Šanc a podporovatelé návrhu svým jednáním a vystupováním představují společensky silně nebezpečný element, který zásadním způsobem ohrožuje svobodu.

Domnívám se, že rizika pro svobodu leží uvnitř nás všech. "Nevidět a nechat být" živí podhoubí, které pomalu roste a prolézá společností, aby v budoucnu nečekaně udeřilo právě v momentu, kdy je již pozdě na vytvoření účinné obrany. Necháme-li uvnitř naší společnosti vzniknout a svobodně dýchat malý totalitní režim, neznamená to, že jsme přijali totalitu jako běžnou součást života a vzdáváme se tak části naší svobody? Já věřím, že svobodu je třeba vidět, učit se jí žít a vždy ji bránit!

Martin Smetáček