Villa Romantica
Reklama

Jan Mičánek - zakladatel společnosti LESS: "Jsem jen obyčejnej hajnej"

31. leden 2011, 09:30
(aktualizováno: 14. únor 2011, 23:45)

Ostrov - Pro Kutnohorsko je společnost LESS jedním z největších zaměstnavatelů, zvlášť pro obyvatele obcí Bohdaneč a Ostrov, kde žije asi 480 lidí a řada z nich u firmy pracuje. Všem obyvatelům Jan Mičánek dává na Vánoce stromek, láhev kořalky a kapra. Kromě pomoci svým sousedům se rád podílí i na různých rekonstrukcích a stavbách. Po vysvěcení nové sochy „Zvěstování Panny Marie“ citlivě zrekonstruoval zámeček a poplužní dvůr v Ostrově, který odpovídá jeho původní historické podobě. Ten nyní slouží jako administrativní centrum společnosti. Na podzim loňského roku vydal Mičánek obsáhlou historickou publikaci o Ostrově.

Proč jste začal podnikat a co podle Vás stojí za úspěchem firmy LESS?

 Když to řeknu krátce, tak podnikám, protože chci být svobodný člověk a protože je to dobrodružství. Za všemi úspěchy je třeba vidět lidi. Ti jsou vždy hlavní. Měli jsme a máme v tomto směru štěstí. Základem úspěchu je pracovitost, loajalita, myšlenka a chuť žít naplno. A to jsme asi měli a máme. Navíc v počátcích našeho podnikání vznikaly příležitosti. Postupné restituce lesů a outsourcing služeb ve státních lesích – to byla poptávka pro takové lidi, jako jsme byli my. Firmu tvoří pracovití, slušní, odborně zdatní lidé, kteří jsou schopni pracovat jako tým. Baví je to. Nejdůležitější v podnikání a v životě firem jsou důvody, proč podnikáme. Samozřejmě, že nás naše práce musí živit a pokud možno dobře živit, ale musí nás to taky bavit, těšit a uspokojovat naši ješitnost. Podnikat by člověk neměl proto, aby byl bohatý, ale proto, aby byl svobodný. A aby dělal užitečné věci.

Proč se vlastně firma jmenuje LESS?

Nic „anglického“ za tím nehledejte! Název měl znít „Les“, ale když jsem tenkrát přijel do Prahy, abych firmu zaregistroval, sdělila mi úřednice, že taková společnost již existuje. Vzal jsem tedy propisku a dopsal jedno s navíc.  Tenkrát jsem ani nevěděl, co less v angličtině znamená.

Firma narostla do značné velikosti a vám léta přibývají. Už víte, komu jednou LESS předáte?

Pro mě to je aktuální téma. Tento rok jsem začal vlastnictví předávat, patnáct procent akcií jsem daroval členům managementu a chci v tom pokračovat. Pro mě je nejdůležitější, aby firma fungovala, a dostala se do vlastnictví lidí, kteří budou garantovat její dlouhodobý rozvoj.

S vlastními dětmi jako s budoucími vlastníky nepočítáte?

Pokud budou součástí managementu, tak ano.

Nikdy Vás nenapadlo, že budete žít jinde? Ve velkém městě s firmou, která bude sídlit na prestižní adrese a užívat si všech výhod a možností, které nabízí velkoměsto…

Ne! Vždy říkám, že jsem „jen“ obyčejnej hajnej!  A jsem tady spokojený. Moje děti bydlí taky v okolí Bohdanče, nikam se nestěhují!   Já jsem standardní stará škola. Nerozumím tomu, když se někdo ptá, jak trávím volný čas, zda golfem, squashem či na Seychelách. Práce je pro mne naplněním času a mám tudíž pocit, že v ní odpočívám stále,  je mým koníčkem. Nejlépe si odpočinu v lese. Když jsem skutečně unavený, lehnu si a spím. Mám pořád stejnou ženu a tři děti. Starší syn je zaměstnancem naší firmy jako ředitel pily v Čáslavi, dcera zde pracuje jako právník a mladší syn se právě s firmou seznamuje. Navíc to, co jsme vytvořili tady, bychom ve městě těžko zvládli. Přijeďte se podívat do Ostrova a uvidíte! Nemovitost, která si ještě donedávna zasloužila označení „ruina“, dnes odpovídá historické předloze. Rekonstruovali jsme ty budovy podle původních barokních předloh, a to včetně chyb, kterých se tehdejší stavaři dopustili. V bývalém kravíně teď naši lidé řídí největší dopravní společnost na přepravu surového dříví v Evropě. V Bohdanči provozujeme palírnu, kolem vesnice jsme vysázeli sady ovocných stromů…A tak bych mohl pokračovat! Ta firma sem prostě patří!

Jak vlastně vznikl nápad koupit ruinu v zapomenuté vesničce Ostrov a udělat z něho administrativní sídlo společnosti? A pak ještě o historii Ostrova napsat tak obsáhlou publikaci?

Ostrovský statek jsem původně koupit nechtěl. Pracovali jsme na budování firmy, dávali jsme tomu všechno a ruiny hospodářských budov byly to poslední, co jsme potřebovali. Proto jsem také první nabídku tehdejšího vlastníka pana Pokorného odmítl a Ostrov pustil z hlavy. Ale jak šel čas, začalo se nám nedostávat kancelářských prostor. Obsadili jsme v té době nejen vlastní budovu na pile v Bohdanči, ale také kanceláře státních lesů, obecního úřadu a zemědělského družstva. Firma LESS nám prostě rostla pod pracovitýma rukama. A tehdy přišel pan Pokorný znovu. Byli jsme se spolu podívat v Ostrově a ve mně zahlodalo. Máme stavět administrativní budovu „na zelené louce“ nebo spojit záchranu staré památky s našimi potřebami? A tak jsme to koupili. Samozřejmě nás to stálo daleko větší peníze než stavba na zelené louce, ale myslím, že jsme udělali dobře! 

Když jsme se nastěhovali do nových kanceláří, slavnostně zahájili provoz a všechno důstojně oslavili, padal můj pohled opakovaně na studii o historii a současném stavu ostrovského panství a poplužního dvora, ke které během času přibyla spousta dalších informací a dokumentů. Co s tím vším? Jaká škoda nechat to všechno ladem. A tak mi to vrtalo hlavou. Ta šťastná chvíle nastala během rozhovoru s Láďou Langpaulem, člověkem, se kterým jsme spolupracovali v oblasti propagace naší firmy a který pro nás již pár drobných publikací vytvořil. Langpaul řekl hroznou věc: „Honzo, chtěl bych napsat knihu o tobě a firmě LESS.“ Padlo na mne zděšení. „Knihy se mají psát o mrtvých, jinak si musí připadat jako Stalin!“ a navrhl jsem, že napíšeme knihu o Ostrově.  Intenzivně jsme na knížce  pracovali rok a půl. Sám jsem tomu věnoval spoustu času, převážně o víkendech. V pozadí té práce byla širší otázka, která mne zajímá: proč to vlastně děláme? Proč podnikáme? Jen pro osobní svobodu? To je pěkné, ale je to málo. V podnikání se samozřejmě musí dařit. Podle mne má ale podnikatel dělit vytvořený zisk na tři pomyslné části. Tou první je návrat výnosu zpět do firmy, druhou přiměřená dělba s těmi spolupracovníky, kteří na prosperitě mají podíl. Pak je tu třetí část, která se specifikuje obtížněji... Zkrátka si myslím, že pokud člověk vydělává peníze a získává majetek, je povinen nabídnout jeho část pro věci veřejného prospěchu. Pokud to nedokáže, stává se pouhým zbohatlíkem. Kniha o Ostrovu je součástí toho, o co se snažím pro místo a lidi, kteří tvoří náš svět. K těm směřuji kroky, které lze zahrnout do kategorie „veřejného prospěchu“. Pokusím se říci něco k mým motivům: Máme velké resty zaviněné komunistickou a protektorátní totalitou těch, kteří tu „hospodařili“ a vzali společnosti spoustu času a prostoru k normálnímu rozvoji. Podařilo se jim zpřetrhat naše vazby s minulostí, historickou kontinuitu. Chtěl bych přispět k zacelení této rány tím, že si připomeneme myšlenky, podněty a inspirace, které nám usnadní navázat na životy našich předchůdců. O tom přemýšlím. Pro mne to bylo také jakési pomyslné setkání s několika majiteli panství, jejichž osudy jsou poučné. Byli to selfmademani své doby. Jejich úspěch stál vždy na pevné stupnici hodnot, které vyznávali. Zikmund Moravec začal jako Nikdo v Kutné Hoře, kde se stal měšťanem a obecním starším, nakonec koupil ostrovské panství a získal šlechtický titul. Právě on stvořil základ pro rozkvět a slávu Ostrova. Dalším byl Jan Schebek, syn šťáhlavského sedláka, který vyrostl v největšího českého stavitele železnic. Koupil nejen Ostrov, ale i Hodkov a Zruč. Antonín Rückl sice nebyl vlastníkem statku, ale byl nejdůležitější postavou sklářského a podnikatelského rodu, ostrovský rodák a jeden z otců českého sklářství. A Johann Špork? Ten přece začínal ve 12 letech jako pomocník bubeníka a stal se z něho jeden z nejschopnějších a nejvyšších velitelů jízdy císařských vojsk. Všichni měli kromě praktických schopností i pevnou víru v sebe sama a v jasné hodnoty, které vyznávali. Ve všech případech proto byli respektováni svým okolím. Antonína Rückla dokonce označovali po smrti za „svatého“ člověka.

Publikace se skládá ze dvou částí. Ta druhá je možná pozoruhodnější a překvapivější než první. Je to soubor tří desítek historických map a leteckých snímků Ostrova. Je to sousto pro znalce a milovníky map, ale bude to zajímat i obyčejného čtenáře?

Ať se podíváme na babičku Pechovou z Ostrova nebo na sečtělého historika, bude je to zajímat. Mapy jsou přece svébytným svědectvím doby, které zachycují stav, určitou situaci. Jejich studium se podobá práci archeologa. Mapa je „odhalením“ faktů a realit, jež významně doplňují naše znalosti o místě, a máme-li soubor takových dokumentů, dává nám to pohled na to, jak se během věků (300 let) měnil vzhled místa. Letecké snímky (předválečné Československo realizovalo vzdušné fotografování svého území od 2. poloviny 30. let) jsou úžasnou informací o změnách krajiny, liniových stavbách atd., ale často také zaznamenávají či dokládají i sociální trendy ve společnosti. Tak v 60. letech začaly v našem Ostrově přibývat kůlny, králíkárny, garáže a podobné stavby, po převratu v r. 1989 pojednou vidíme kurty, bazény a další příznaky nové doby. To vše jsou přece úžasné věci, které skvěle doplňují knihu.

Ještě z Ostrova zabrousíme do čáslavského regionu. Loni jste otevřeli nový dřevozpracující komplex v Čáslavi. Původně zde měl stát i závod na výrobu lepených hranolů. Proč jste od tohoto záměru upustili a jak se pile v Čáslavi vlastně daří?

Naskytla se nám výhodná koupě závodu Holzwerk Hemau v Bavorsku. Je hodně podobný tomu, který měl vyrůst v Čáslavi. Navíc jsme s tím koupili i trh a odborníky. Po všech stránkách to tedy bylo výhodné. Navíc já pořád doufám, že závod na výrobu lepených v Čáslavi stát bude. Firma má platné územní rozhodnutí a stavební povolení. Máme spoustu rozvojových plánů, ale momentálně jsme na hranici investičních možností.

Chtěl bych zdůraznit, že čáslavská pila je největší českou investici do zpracování dřeva v ČR v polistopadovém období. Všechny srovnatelné či vyšší investice uskutečnily zahraniční firmy. LESS & TIMBER je tak v současnosti největší ryze česká dřevozpracující firma v ČR.  I přes pokračující krizi v oboru se nám v Čáslavi daří navyšovat výrobu  a přibližujeme se tak k ročnímu pořezu 300 000 m3. Tím dokonce překračujeme projektovaná čísla! Denně pila zpracuje průměrně 780 m3 jehličnatého dříví. Samozřejmě všechno není růžové. Velkým problémem je vysoký nárůst cen kulatiny, který se nepromítá do cen řeziva. To vadí jedné naší společnosti – TIMBERu, ale zase vyhovuje druhé – FORESTu, která dříví těží a prodává. Velkou radost mám z prvního roku provozu elektrárny, přesněji řečeno kogenerační jednotky vyrábějící elektřinu a teplo z biomasy. To je pro nás velmi příjemné překvapení.

 

Profil Jana Mičánka:

Současný předseda představenstva a majoritní vlastník holdingu LESS ing. Jan Mičánek se narodil 13. 6. 1950 v Brně. Absolvoval  Střední lesnickou školu v Písku a Lesnickou fakultu VŠZ v Brně. 7 let pracoval jako taxátor  v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Hradec Králové, v roce 1983 se stal vedoucím polesí na Lesním závodě v Ledči nad Sázavou, kde ho také  zastihla „sametová revoluce“ v roce 1989. V prosinci 1989 se stal jedním ze zakládajících členů lesnické sekce Občanského fóra a podílel se na  tvorbě první polistopadové  lesnické koncepce. V letech 1990–1991 působil jako ředitel Odboru lesnické politiky na Ministerstvu zemědělství ČR , kde  pracoval na  transformaci českého lesnictví. V letech působil 1991–1995 jak ředitel obchodní firmy Silvaco,  od roku 1995 zastával 8 let funkci prezidenta a poté člena prezídia České asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH). Kromě toho byl po roce 1989 v představenstvu několika firem.

Ing. Jan Mičánek je ženatý, má tři dospělé děti, bydlí v hájence nad Bohdančí na Kutnohorsku, zajímá se o historii a nepoužívá počítač.

 O společnosti LESS:

Společnost LESS založil se dvěma kolegy v roce 1992. Firma se sídlem v Bohdanči na Kutnohorsku se zabývala službami spojenými s obhospodařováním lesů. Během let prošla  přerodem z „eseróčka“ s jediným služebním trabantem přes akciovou společnost až k nynějšímu holdingu s obratem kolem 6 mld. Kč. Společnosti LESS se Mičánek začal naplno věnovat kolem roku 1998. Stal se jejím jediným majitelem. Od roku 2003 má LESS holdingové uspořádání, kde LESS a.s. zajišťuje hlavně administrativní služby a ekonomické a organizační poradenství pro své dceřiné společnosti. Lesnickými činnostmi, obchodem se dřívím, dopravou, školkařtvím, krajinářstvím a dalšími činnostmi spojenými s komplexním obhospodařováním lesů se zabývá společnost LESS & FOREST s.r.o., dřevařskou a pilařskou výrobou LESS & TIMBER s.r.o., LESS & PATRICK s.r.o. provozuje palírnu, rybářství, prodejnu s potřebami pro lesnictví a zahradnictví a spravuje nemovitosti. LESS & ENERGY s.r.o. provozuje od r. 2009 v Čáslavi elektrárnu na biomasu. Na Slovensku LESS & Co, s.r.o.,  podniká v lesnictví a obchodu se dřevem a LESS & TIMBER SK, s.r.o., produkuje bukové řezivo a vyrábí bukovou spárovku. Ukrajinská LESS Ukrajina TOV a  ruská OOO LESS poskytují lesnické služby. K holdingu patří i nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce, s.r.o., taxační kancelář Příroda, s.r.o či specialista na rekultivace a ozelenění KHL-EKO, a.s.

V roce 2004 se vedení společnosti LESS rozhodlo pro odkoupení a následnou rozsáhlou rekonstrukci chátrajícího historického areálu v obci Ostrov u Zbraslavic, který je cennou ukázkou českého barokního stavitelství navazujícího na předchozí středověkou tvrz. Areál byl pečlivě zrekonstruován pro současné potřeby holdingu LESS a sídlo bylo slavnostně otevřeno 29. 5. 2008. Největší dosavadní investicí holdingu LESS (celkem 1,8 mld. Kč) se stal dřevozpracující komplex Čáslav, který navazuje na historii zdejší pily založené v roce 1884. Jde o nejmodernější závod na zpracování přesíleného jehličnatého dřeva v České republice. První a druhá etapa výstavby započaté na podzim 2007 (pilnice a výroba elektřiny a tepla) byly úspěšně ukončeny zahájením provozu dne 12. 6. 2009. Dnes v Čáslavi pracuje kolem 170 lidí. Na podzim roku 2009 se holding LESS dohodl na převzetí německé firmy Holzwerk Hemau GmbH a stal se tak největším výrobcem lepených truhlářských polotovarů pro výrobu dřevěných oken v Evropě.

Související článek:

Akciová společnost Less bilancovala jeden rok svého ostrého provozu

PR, rozhovor vznikl v prosinci 2010
Komentáře
AVE_CZ
Reklama
Jan Mičánek - zakladatel společnosti LESS: "Jsem jen obyčejnej hajnej"

Jan Mičánek - zakladatel společnosti LESS: "Jsem jen obyčejnej hajnej"

31. leden 2011
(aktualizováno: 14. únor 2011, 23:45)

Ostrov - Pro Kutnohorsko je společnost LESS jedním z největších zaměstnavatelů, zvlášť pro obyvatele obcí Bohdaneč a Ostrov, kde žije asi 480 lidí a řada z nich u firmy pracuje. Všem obyvatelům Jan Mičánek dává na Vánoce stromek, láhev kořalky a kapra. Kromě pomoci svým sousedům se rád podílí i na různých rekonstrukcích a stavbách. Po vysvěcení nové sochy „Zvěstování Panny Marie“ citlivě zrekonstruoval zámeček a poplužní dvůr v Ostrově, který odpovídá jeho původní historické podobě. Ten nyní slouží jako administrativní centrum společnosti. Na podzim loňského roku vydal Mičánek obsáhlou historickou publikaci o Ostrově.

Proč jste začal podnikat a co podle Vás stojí za úspěchem firmy LESS?

 Když to řeknu krátce, tak podnikám, protože chci být svobodný člověk a protože je to dobrodružství. Za všemi úspěchy je třeba vidět lidi. Ti jsou vždy hlavní. Měli jsme a máme v tomto směru štěstí. Základem úspěchu je pracovitost, loajalita, myšlenka a chuť žít naplno. A to jsme asi měli a máme. Navíc v počátcích našeho podnikání vznikaly příležitosti. Postupné restituce lesů a outsourcing služeb ve státních lesích – to byla poptávka pro takové lidi, jako jsme byli my. Firmu tvoří pracovití, slušní, odborně zdatní lidé, kteří jsou schopni pracovat jako tým. Baví je to. Nejdůležitější v podnikání a v životě firem jsou důvody, proč podnikáme. Samozřejmě, že nás naše práce musí živit a pokud možno dobře živit, ale musí nás to taky bavit, těšit a uspokojovat naši ješitnost. Podnikat by člověk neměl proto, aby byl bohatý, ale proto, aby byl svobodný. A aby dělal užitečné věci.

Proč se vlastně firma jmenuje LESS?

Nic „anglického“ za tím nehledejte! Název měl znít „Les“, ale když jsem tenkrát přijel do Prahy, abych firmu zaregistroval, sdělila mi úřednice, že taková společnost již existuje. Vzal jsem tedy propisku a dopsal jedno s navíc.  Tenkrát jsem ani nevěděl, co less v angličtině znamená.

Firma narostla do značné velikosti a vám léta přibývají. Už víte, komu jednou LESS předáte?

Pro mě to je aktuální téma. Tento rok jsem začal vlastnictví předávat, patnáct procent akcií jsem daroval členům managementu a chci v tom pokračovat. Pro mě je nejdůležitější, aby firma fungovala, a dostala se do vlastnictví lidí, kteří budou garantovat její dlouhodobý rozvoj.

S vlastními dětmi jako s budoucími vlastníky nepočítáte?

Pokud budou součástí managementu, tak ano.

Nikdy Vás nenapadlo, že budete žít jinde? Ve velkém městě s firmou, která bude sídlit na prestižní adrese a užívat si všech výhod a možností, které nabízí velkoměsto…

Ne! Vždy říkám, že jsem „jen“ obyčejnej hajnej!  A jsem tady spokojený. Moje děti bydlí taky v okolí Bohdanče, nikam se nestěhují!   Já jsem standardní stará škola. Nerozumím tomu, když se někdo ptá, jak trávím volný čas, zda golfem, squashem či na Seychelách. Práce je pro mne naplněním času a mám tudíž pocit, že v ní odpočívám stále,  je mým koníčkem. Nejlépe si odpočinu v lese. Když jsem skutečně unavený, lehnu si a spím. Mám pořád stejnou ženu a tři děti. Starší syn je zaměstnancem naší firmy jako ředitel pily v Čáslavi, dcera zde pracuje jako právník a mladší syn se právě s firmou seznamuje. Navíc to, co jsme vytvořili tady, bychom ve městě těžko zvládli. Přijeďte se podívat do Ostrova a uvidíte! Nemovitost, která si ještě donedávna zasloužila označení „ruina“, dnes odpovídá historické předloze. Rekonstruovali jsme ty budovy podle původních barokních předloh, a to včetně chyb, kterých se tehdejší stavaři dopustili. V bývalém kravíně teď naši lidé řídí největší dopravní společnost na přepravu surového dříví v Evropě. V Bohdanči provozujeme palírnu, kolem vesnice jsme vysázeli sady ovocných stromů…A tak bych mohl pokračovat! Ta firma sem prostě patří!

Jak vlastně vznikl nápad koupit ruinu v zapomenuté vesničce Ostrov a udělat z něho administrativní sídlo společnosti? A pak ještě o historii Ostrova napsat tak obsáhlou publikaci?

Ostrovský statek jsem původně koupit nechtěl. Pracovali jsme na budování firmy, dávali jsme tomu všechno a ruiny hospodářských budov byly to poslední, co jsme potřebovali. Proto jsem také první nabídku tehdejšího vlastníka pana Pokorného odmítl a Ostrov pustil z hlavy. Ale jak šel čas, začalo se nám nedostávat kancelářských prostor. Obsadili jsme v té době nejen vlastní budovu na pile v Bohdanči, ale také kanceláře státních lesů, obecního úřadu a zemědělského družstva. Firma LESS nám prostě rostla pod pracovitýma rukama. A tehdy přišel pan Pokorný znovu. Byli jsme se spolu podívat v Ostrově a ve mně zahlodalo. Máme stavět administrativní budovu „na zelené louce“ nebo spojit záchranu staré památky s našimi potřebami? A tak jsme to koupili. Samozřejmě nás to stálo daleko větší peníze než stavba na zelené louce, ale myslím, že jsme udělali dobře! 

Když jsme se nastěhovali do nových kanceláří, slavnostně zahájili provoz a všechno důstojně oslavili, padal můj pohled opakovaně na studii o historii a současném stavu ostrovského panství a poplužního dvora, ke které během času přibyla spousta dalších informací a dokumentů. Co s tím vším? Jaká škoda nechat to všechno ladem. A tak mi to vrtalo hlavou. Ta šťastná chvíle nastala během rozhovoru s Láďou Langpaulem, člověkem, se kterým jsme spolupracovali v oblasti propagace naší firmy a který pro nás již pár drobných publikací vytvořil. Langpaul řekl hroznou věc: „Honzo, chtěl bych napsat knihu o tobě a firmě LESS.“ Padlo na mne zděšení. „Knihy se mají psát o mrtvých, jinak si musí připadat jako Stalin!“ a navrhl jsem, že napíšeme knihu o Ostrově.  Intenzivně jsme na knížce  pracovali rok a půl. Sám jsem tomu věnoval spoustu času, převážně o víkendech. V pozadí té práce byla širší otázka, která mne zajímá: proč to vlastně děláme? Proč podnikáme? Jen pro osobní svobodu? To je pěkné, ale je to málo. V podnikání se samozřejmě musí dařit. Podle mne má ale podnikatel dělit vytvořený zisk na tři pomyslné části. Tou první je návrat výnosu zpět do firmy, druhou přiměřená dělba s těmi spolupracovníky, kteří na prosperitě mají podíl. Pak je tu třetí část, která se specifikuje obtížněji... Zkrátka si myslím, že pokud člověk vydělává peníze a získává majetek, je povinen nabídnout jeho část pro věci veřejného prospěchu. Pokud to nedokáže, stává se pouhým zbohatlíkem. Kniha o Ostrovu je součástí toho, o co se snažím pro místo a lidi, kteří tvoří náš svět. K těm směřuji kroky, které lze zahrnout do kategorie „veřejného prospěchu“. Pokusím se říci něco k mým motivům: Máme velké resty zaviněné komunistickou a protektorátní totalitou těch, kteří tu „hospodařili“ a vzali společnosti spoustu času a prostoru k normálnímu rozvoji. Podařilo se jim zpřetrhat naše vazby s minulostí, historickou kontinuitu. Chtěl bych přispět k zacelení této rány tím, že si připomeneme myšlenky, podněty a inspirace, které nám usnadní navázat na životy našich předchůdců. O tom přemýšlím. Pro mne to bylo také jakési pomyslné setkání s několika majiteli panství, jejichž osudy jsou poučné. Byli to selfmademani své doby. Jejich úspěch stál vždy na pevné stupnici hodnot, které vyznávali. Zikmund Moravec začal jako Nikdo v Kutné Hoře, kde se stal měšťanem a obecním starším, nakonec koupil ostrovské panství a získal šlechtický titul. Právě on stvořil základ pro rozkvět a slávu Ostrova. Dalším byl Jan Schebek, syn šťáhlavského sedláka, který vyrostl v největšího českého stavitele železnic. Koupil nejen Ostrov, ale i Hodkov a Zruč. Antonín Rückl sice nebyl vlastníkem statku, ale byl nejdůležitější postavou sklářského a podnikatelského rodu, ostrovský rodák a jeden z otců českého sklářství. A Johann Špork? Ten přece začínal ve 12 letech jako pomocník bubeníka a stal se z něho jeden z nejschopnějších a nejvyšších velitelů jízdy císařských vojsk. Všichni měli kromě praktických schopností i pevnou víru v sebe sama a v jasné hodnoty, které vyznávali. Ve všech případech proto byli respektováni svým okolím. Antonína Rückla dokonce označovali po smrti za „svatého“ člověka.

Publikace se skládá ze dvou částí. Ta druhá je možná pozoruhodnější a překvapivější než první. Je to soubor tří desítek historických map a leteckých snímků Ostrova. Je to sousto pro znalce a milovníky map, ale bude to zajímat i obyčejného čtenáře?

Ať se podíváme na babičku Pechovou z Ostrova nebo na sečtělého historika, bude je to zajímat. Mapy jsou přece svébytným svědectvím doby, které zachycují stav, určitou situaci. Jejich studium se podobá práci archeologa. Mapa je „odhalením“ faktů a realit, jež významně doplňují naše znalosti o místě, a máme-li soubor takových dokumentů, dává nám to pohled na to, jak se během věků (300 let) měnil vzhled místa. Letecké snímky (předválečné Československo realizovalo vzdušné fotografování svého území od 2. poloviny 30. let) jsou úžasnou informací o změnách krajiny, liniových stavbách atd., ale často také zaznamenávají či dokládají i sociální trendy ve společnosti. Tak v 60. letech začaly v našem Ostrově přibývat kůlny, králíkárny, garáže a podobné stavby, po převratu v r. 1989 pojednou vidíme kurty, bazény a další příznaky nové doby. To vše jsou přece úžasné věci, které skvěle doplňují knihu.

Ještě z Ostrova zabrousíme do čáslavského regionu. Loni jste otevřeli nový dřevozpracující komplex v Čáslavi. Původně zde měl stát i závod na výrobu lepených hranolů. Proč jste od tohoto záměru upustili a jak se pile v Čáslavi vlastně daří?

Naskytla se nám výhodná koupě závodu Holzwerk Hemau v Bavorsku. Je hodně podobný tomu, který měl vyrůst v Čáslavi. Navíc jsme s tím koupili i trh a odborníky. Po všech stránkách to tedy bylo výhodné. Navíc já pořád doufám, že závod na výrobu lepených v Čáslavi stát bude. Firma má platné územní rozhodnutí a stavební povolení. Máme spoustu rozvojových plánů, ale momentálně jsme na hranici investičních možností.

Chtěl bych zdůraznit, že čáslavská pila je největší českou investici do zpracování dřeva v ČR v polistopadovém období. Všechny srovnatelné či vyšší investice uskutečnily zahraniční firmy. LESS & TIMBER je tak v současnosti největší ryze česká dřevozpracující firma v ČR.  I přes pokračující krizi v oboru se nám v Čáslavi daří navyšovat výrobu  a přibližujeme se tak k ročnímu pořezu 300 000 m3. Tím dokonce překračujeme projektovaná čísla! Denně pila zpracuje průměrně 780 m3 jehličnatého dříví. Samozřejmě všechno není růžové. Velkým problémem je vysoký nárůst cen kulatiny, který se nepromítá do cen řeziva. To vadí jedné naší společnosti – TIMBERu, ale zase vyhovuje druhé – FORESTu, která dříví těží a prodává. Velkou radost mám z prvního roku provozu elektrárny, přesněji řečeno kogenerační jednotky vyrábějící elektřinu a teplo z biomasy. To je pro nás velmi příjemné překvapení.

 

Profil Jana Mičánka:

Současný předseda představenstva a majoritní vlastník holdingu LESS ing. Jan Mičánek se narodil 13. 6. 1950 v Brně. Absolvoval  Střední lesnickou školu v Písku a Lesnickou fakultu VŠZ v Brně. 7 let pracoval jako taxátor  v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Hradec Králové, v roce 1983 se stal vedoucím polesí na Lesním závodě v Ledči nad Sázavou, kde ho také  zastihla „sametová revoluce“ v roce 1989. V prosinci 1989 se stal jedním ze zakládajících členů lesnické sekce Občanského fóra a podílel se na  tvorbě první polistopadové  lesnické koncepce. V letech 1990–1991 působil jako ředitel Odboru lesnické politiky na Ministerstvu zemědělství ČR , kde  pracoval na  transformaci českého lesnictví. V letech působil 1991–1995 jak ředitel obchodní firmy Silvaco,  od roku 1995 zastával 8 let funkci prezidenta a poté člena prezídia České asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH). Kromě toho byl po roce 1989 v představenstvu několika firem.

Ing. Jan Mičánek je ženatý, má tři dospělé děti, bydlí v hájence nad Bohdančí na Kutnohorsku, zajímá se o historii a nepoužívá počítač.

 O společnosti LESS:

Společnost LESS založil se dvěma kolegy v roce 1992. Firma se sídlem v Bohdanči na Kutnohorsku se zabývala službami spojenými s obhospodařováním lesů. Během let prošla  přerodem z „eseróčka“ s jediným služebním trabantem přes akciovou společnost až k nynějšímu holdingu s obratem kolem 6 mld. Kč. Společnosti LESS se Mičánek začal naplno věnovat kolem roku 1998. Stal se jejím jediným majitelem. Od roku 2003 má LESS holdingové uspořádání, kde LESS a.s. zajišťuje hlavně administrativní služby a ekonomické a organizační poradenství pro své dceřiné společnosti. Lesnickými činnostmi, obchodem se dřívím, dopravou, školkařtvím, krajinářstvím a dalšími činnostmi spojenými s komplexním obhospodařováním lesů se zabývá společnost LESS & FOREST s.r.o., dřevařskou a pilařskou výrobou LESS & TIMBER s.r.o., LESS & PATRICK s.r.o. provozuje palírnu, rybářství, prodejnu s potřebami pro lesnictví a zahradnictví a spravuje nemovitosti. LESS & ENERGY s.r.o. provozuje od r. 2009 v Čáslavi elektrárnu na biomasu. Na Slovensku LESS & Co, s.r.o.,  podniká v lesnictví a obchodu se dřevem a LESS & TIMBER SK, s.r.o., produkuje bukové řezivo a vyrábí bukovou spárovku. Ukrajinská LESS Ukrajina TOV a  ruská OOO LESS poskytují lesnické služby. K holdingu patří i nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce, s.r.o., taxační kancelář Příroda, s.r.o či specialista na rekultivace a ozelenění KHL-EKO, a.s.

V roce 2004 se vedení společnosti LESS rozhodlo pro odkoupení a následnou rozsáhlou rekonstrukci chátrajícího historického areálu v obci Ostrov u Zbraslavic, který je cennou ukázkou českého barokního stavitelství navazujícího na předchozí středověkou tvrz. Areál byl pečlivě zrekonstruován pro současné potřeby holdingu LESS a sídlo bylo slavnostně otevřeno 29. 5. 2008. Největší dosavadní investicí holdingu LESS (celkem 1,8 mld. Kč) se stal dřevozpracující komplex Čáslav, který navazuje na historii zdejší pily založené v roce 1884. Jde o nejmodernější závod na zpracování přesíleného jehličnatého dřeva v České republice. První a druhá etapa výstavby započaté na podzim 2007 (pilnice a výroba elektřiny a tepla) byly úspěšně ukončeny zahájením provozu dne 12. 6. 2009. Dnes v Čáslavi pracuje kolem 170 lidí. Na podzim roku 2009 se holding LESS dohodl na převzetí německé firmy Holzwerk Hemau GmbH a stal se tak největším výrobcem lepených truhlářských polotovarů pro výrobu dřevěných oken v Evropě.

Související článek:

Akciová společnost Less bilancovala jeden rok svého ostrého provozu

PR, rozhovor vznikl v prosinci 2010
Prohlédnout galerii