Čáslav - Legendární, dnes již kultovní kapela Katapult koncertovala po dvou letech v čáslavském Dusíkově divadle, tentokrát v rámci turné RETRO TOUR 2015, kterým slaví neuvěřitelných 40 let od svého založení.

Celoroční turné je rozděleno na jarní, letní a podzimní část a skupina navštíví všechna místa, kde v minulých čtyřiceti letech vystupovala. Kapela tak vystoupí v divadlech, kulturních domech, sokolovnách, klubech, na náměstích, festivalech, fotbalových stadionech, ve sportovních halách a na dalších místech.

Během čtyřiceti let písničky Katapultu zlidověly, jejich koncerty navštěvuje dnes již tří až čtyř generační publikum, stal se tak něco jako rodinnou kapelou. "Je to víc, než jsem si kdysi mohl přát. Je to vlastně největší pocta, kterou může jakákoliv kapela na celém širém světě dosáhnout," říká Olda Říha, lídr kapely a dodává: "Vedle příběhů ze života lidí, které zpíváme v našich písních a které fanoušci doslova prožili nebo ti mladší teprve prožijí, je to také určitě tím, že jsme po celou dobu nezměnili svoji image a chování, ať už na jevišti nebo v soukromí.“

Skupina byla založená roku 1975. Žánrově se jedná především o hard-rockovou kapelu, pohybuje se však na pomezí rocku, big beatu, rock'n'rollu, pop rocku, ale především hard-rocku. Zakladatelem a vůdčí osobností je kytarista a zpěvák Oldřich Říha, druhým stabilním členem kapely byl baskytarista Jiří „Dědek“ Šindelář. Původně se skupina jmenovala Mahagon a od roku 1974 působila v Západočeském kraji. Po úředním zákazu se přesunula do Prahy, kde se díky bubeníkovi Anatoli Kohoutovi přejmenovala na Katapult.

Po úmrtí dvou zakládajících členů se Oldřich Říha rozhodl kapelu na přání fanoušků vést dál a přibral do kapely dva nové členy, baskytaristu Andyho Budku a bubeníka Ondřeje Timpla. Katapult dvakrát zvítězil v  soutěži Zlatý slavík a v roce 2007 byl uveden do Beatové síně slávy v kategorii hudebních skupin. Že o kapele vědí i v zahraničí se ukázalo při „předskakování“ anglickým Deep Purple.

Přestože u fanoušků sklízela kapela úspěchy, potkaly jí i temné momenty. Především měla smůlu na bubeníky, střídaly se jejich odchody, dokonce do „hudebního nebe“. Dalším problémem byla upřímnost, zásadovost a kritické vyjadřování, především Oldy Říhy. V době normalizace, kdy však byla kritika nepřípustná, za to musel přijít trest. A přišel. Muzikanti byli sledováni, odposloucháváni, příslušníci Státní bezpečnosti chodili na koncerty jako rockeři v kožených bundách, vše zapisovali a hlásili. Pak přišly perzekuce.

Vydavatelská společnost Supraphon dostává zákaz vydávání Katapultu. Přichází zákaz hraní v krajích, v Praze, na Slovensku a nakonec v celém Československu. V těchto letech kapele pomáhali fanoušci šířením informací a nahrávek. Odvážnější pořadatelé dokonce umožňovali ilegální hraní v malých venkovských kulturácích. Tyto problémy Katapult paradoxně posílily, skupina hraje navzdory komunistickým zákazům a v nadsázce je možné říci, že snad i navzdory smrti. Kapela se tak stala ikonou pro několik generací posluchačů nejen kvůli muzice, ale také pro pevné morální postoje v dobách, kdy to nebylo samozřejmé.

A kdy Olda Říha přestane hrát? Na to odpovídá: "Do smrti nepřestanu a ani potom ne. A je mi jedno, jestli budu hrát rokenrol v pekle, nebo v nebi." "Kaťáci" s frontmanem Oldou v Čáslavi opět nezklamali a my se již tradičně se loučíme textem jejich písně: "Někdy příště…!"