Kolín - V Kolíně je nováček. Cestu ke Kozlům našel poté, co se Kolín a Pardubice dohodly na vzájemné spolupráci. On byl určen jako asistent kolínského hlavního trenéra Jiřího Seidla k A-týmu. V Pardubicích má na starosti skauting hráčů, má zkušenosti ze zahraničních stáží. Tak bychom mohli ve stručnosti představit nového kolínského asistenta Jaroslava Plíška. Více už v rozhovoru.

 

Jaký byl první trénink u Kozlů?

Byl to klasický první trénink. Skládal se hodně z bruslení, nějaké práce s kotoučem a střelby. Kluci jsou poprvé na ledě, takže se nemůže jít úplně do krve. Co se týče mě, moc jsem do toho nezasahoval, protože nikoho moc neznám. Tyto první tréninky jsou pro mě spíše seznamovací s týmem i s práci hlavního trenéra.

 

Co bylo tvým úkolem na tom prvním tréninku?

Spíš jsem se zaměřoval na jednotlivé hráče, abych si udělal nějaký obrázek pro sebe a pro pozdější konzultaci s hlavním trenérem.

 

Říkal jsi, že kluky neznáš. Učil ses je doma nebo něco podobného, a jak dlouho ti bude vůbec trvat, než budeš vědět, kdo je kdo?

Jak jsem za trenérskou sezonu procházel jinými kategoriemi, tak mi nedělá problém si jména zapamatovat. Koukal jsme se na soupisku, na fotky, ale v helmách vypadají kluci stejně úplně jinak (smích). Nicméně jsem teď s nimi na trénincích, kluci si říkají jmény a přezdívkami, takže si myslím, že to bude otázka pár dní se to naučit a zvyknout si.

 

Byla počáteční nervozita, a jak se případně projevila?

Přišel jsem z Pardubic z mládežnických kategoriích, ale určitou zkušenost s dospělými hráči mám. Myslím si, že vím, jak s nimi mluvit. Je to úplně jiné než s dětmi. Malá nervozita tam byla, ale jak jsme přišli do kabiny, tak jsem si pár vět řekl a teď už to bude pouze o vzájemné kvalitní spolupráci.

 

Kdy ses vůbec dozvěděl o možnosti jít do Kolína?

Podle nějaké koncepce v Pardubicích jsme uvažovali s panem Rohlíkem o farmě. Mluvili jsme o tom od zimy loňské sezony. Jenom jsme pak doladili podmínky s Kolínem a už od těch jednání jsem tušil, že to budu já,

 

Proč jsi nabídku přijal?

Beru to pro sebe jako posun kupředu. Rád přijímám nové výzvy. Tady to beru, jako že jdu do organizace, která vychovala spousty kvalitních hráčů.

 

S trenérem Seidlem jste se znali? 

Míjeli jsme se. Když já jsem nastupoval do Pardubic, tak on odcházel do Kolína. Detailně jeho práci neznám, ale pamatuju si ho z A-týmu Pardubic. Když už jsme věděli, že spolu budeme pracovat, tak jsme se několikrát sešli a bavili jsme se o trenérské vizi, na které jsme se shodli.

 

A co hráči, znáš nějaké?

Pamatuju si asi Voženílka z Pardubic, jinak víceméně ne. Byl jsem se podívat loni ve Žďáru na dvou utkáních, ale detailně ty hráče neznám.

 

Jaká má být tvoje role v Kolíně v roli asistenta?

Já si teď během přípravy vezmu na starost polovinu na suchu, kterou nachystám, a s hlavním trenérem to před tréninkem zkonzultujeme. A když budeme oba na ledě, tak já dohlížím, mám nějaké připomínky. Můžu i přichystat jednotku, když bude trenér potřebovat. Jinak na tom suchu se mi to minulý týden líbilo. Líbilo se mi nasazení a přístup hráčů.

 

Kde jsi působil v předchozích letech?

Začal jsem v Hlinsku. Tam jsem si prošel týmy od malých až po dospělé. Dospělí tam hráli kraj. Po šesti letech jsem byl přizván do Pardubic. Dostal jsem na starost skauting hráčů, který mám na starost dodnes, a metodiku trénování od sportovních tříd až dolů. Působil jsem tam taky u sportovních tříd.

 

Četla jsem o stáži ve Švédsku, jak ses k tomu dostal a která švédská metodika si myslíš, že českému hokeji chybí?

Byl jsem tam dvakrát, jednou 14 dní v Modo Hockey, potom jsem byl týden v HV71. Potom jsme byli s kolegou Petrem Hemským taky v Kanadě v Calgary a ve švýcarském Davosu. Ke konci srpna mám jet na týden doGöteborgu, kde Pardubice hrají ligu mistrů, tak se v rámci toho jedu podívat na mládežníky a styl trénování tam. Co se týče Švédska, v něčem jsou vepředu, ale z trenérského hlediska si myslím, že nelze následovat slepě, co kde kdo uvidí. Každý trenér si musí vybrat, co potřebuje do svého tréninku. Nemyslím si, že bychom měli být úplné ovce. Samozřejmě je neporovnatelná základna tam a tady. Jim to z toho pak vypadne úplně samo.

 

Co jako hráč? Jaká je tvá hráčská minulost?

Hrál jsem v Hlinsku. Žádná kariéra jako má třeba pan Seidl. Mám obě kolena po operaci, což se se sportem moc neslučovalo, takže jsem skončil hodně brzy. Proto jsem pak šel studovat na vysokou školu obor kondiční specialista.

 

Proč ses rozhodl pro dráhu trenéra a jak dlouho se tomu věnuješ?

U nás v Hlinsku začal hrát hokej můj starší syn a moc se mi to nelíbilo, takže jsem se rozhodl, že to trošičku změním a od té doby to dělám na full time. Je to už dvanáct let.