První třetinu si naši borci za rámeček určitě nedají, a proto se nabízí několik otázek: Jak začít? Snad výsledkem prvního dějství 4:0!!! Další otázka zní: Kde se stala chyba a šlo tomuto výpadku předejít? Po minulé výhře nad Zbraslaví se do týmu vrátil „vítězný vánek“, který zapříčinil přehnané sebeuspokojení a podcení základních věcí, jako je kvalitní rozcvička, rozbruslení a respekt ze soupeře.

Domácí se do nás od začátku pustil s neskutečnou vervou. Bohužel nám v první třetině naše kdoví proč ztuhlé nohy nedovolily udělat jakýkoliv rychlejší pohyb, a tak jsme do budíčku v 5.min. již prohrávali 2:0 a ani poté nepředváděli to, co umíme. Soupeř nás převyšoval ve všech herních dovednostech jednotlivce: bruslení, nahrávka, zpracování, koncovka. Z toho pak plynuly naše chyby, které byly potrestány. Nejdříve Hynek nepřesně rozehrál (nebo spíš nahrál soupeři) ve středním pásmu, který pak bez větších problémů kolem něj projel (bohužel v tomto zápase si z něj tréninkový kužel udělali soupeřovi útočníci vícekrát), aby pak již jel sám nikým nerušen na golmana. Podobná situace se za několik minut opakovala na druhé straně kluziště, kde popovický útočník na vlastní modré čáře získal puk a svým sólem pak vymazal z ledu Pepu, že mu ani nestačil píchnout lístek, když kolem něj projížděl. No a do třetice exceloval Matěj, který velmi dobře odebral soupeři puk před naší brankou, zajel za ní a protože si zřejmě uvědomil, že to bylo neslušné (jiné vysvětlení nemám), tak tomu samému hráči okamžitě zpět ideálně nahrál před bránu přímo na hokejku, a ten již nezaváhal. Nutno dodat, že ani Adam v brance, který jindy zachránil v poslední chvíli některá selhání svých spoluhráčů, tentokrát nechytil nic navíc a to bylo málo.

Po důraznější domluvě k hráčům v kabině, do druhé třetiny přeci jen nastoupilo trochu jiné mužstvo. Začali jsme víc bruslit, vyrovnali hru a vytvořili si velké množství šancí, které však měly jednoho společného jmenovatele: „Těžko uvěřitelnou střeleckou impotenci našich hráčů v koncovce“. Kdo neviděl na vlastní oči dnešní představení Oťase, tak mi neuvěří, že tolik zahozených šancí jsem u jednoho hráče v jednom zápase snad ještě neviděl. Bohužel ani jedna střela nepadla do brány… Chtělo to asi více štěstíčka, klidu, anebo šikovnější ručičky.

Poslední dějství z naší strany začalo stejně vlažně jako celý zápas. A tak jsme během prvních dvou střídání naší elitní lajny opět dvakrát inkasovali. Soupeř byl sice i nadále technicky lepší, ale na druhou stranu i on se dopouštěl chyb, které bohužel kluci nepotrestali. Podle mého střízlivého odhadu, nejméně osm vyložených gólových šancí. S tímto faktem tedy opravdu nemůžeme být spokojeni (velmi se nadřeme na gól a na druhou stranu inkasujeme branky vcelku lehce). Bojovností jsme nakonec 2 branky vsítili, ale z pohledu oněch neproměněných šancí, se nedá hovořit o nějaké produktivitě. V závěru jinak slušného a korektního utkání byla vidět i pravá nefalšovaná (z mého pohledu zcela zbytečná) hokejová bitka, kterou rozhodčí ocenil vyloučením Martina, Ondry a jejich dvou protivníků do konce utkání.